Přátelství vznikají (i zanikají) každý den. Příběhy rodin, kterým pomáhají Dobří andělé, jsou ale protkány setkáními a přátelstvími nevšedními, která vznikají v nemocnicích, uprostřed těžkých životních situací, ale i zcela náhodou…

 

Příběh pětileté Elišky a stejně starého Marečka začal v červenci roku 2013 v olomoucké Fakultní nemocnici. Oběma totiž v té době lékaři diagnostikovali akutní leukémii. Paní Irena, maminka Elišky, vzpomíná na první dny v nemocnici: „Vše se odehrálo strašně rychle. Nejprve to začalo obyčejnou virózou, ale po odebrání krve bylo jasno. Vše šlo ráz na ráz. Už odpoledne jsme leželi v nemocnici v Olomouci. První dny byly hrozné - stále jsme si mysleli, že je to nějaká chyba a půjdeme brzy domů. Jak doposud naprosto zdravé dítě může mít leukémii?“

 

Za nedlouho po hospitalizaci se obě rodiny seznámily. Paní Michaela vypráví: „Naše děti spojil boj o život v nemocnici, kde spolu prožívaly dobré i zlé. Držely při sobě a nikomu nedovolily, aby jim ublížil. Kde byl Mareček, tam byla i Eliška. Podporovali se vzájemně, když jim bylo špatně po chemoterapii, ale i na různých vyšetřeních. Dokonce jsme pak byli společně v jednom pokojíčku a to byla teprve paráda,“ usmívá se a dodává: „Vzniklo mezi nimi pevné pouto, které je spojuje a bude spojovat i nadále. Pochopí to jen ti, kteří prožili to samé, co naši bojovníci. Hodně si rozumíme i s maminkou Elišky, když nám bylo nejhůř, držely jsme se vzájemně, podporovaly se. Věděly jsme totiž přesně, co prožívá ta druhá - strach, beznaděj, zoufalství… Teď se s dětmi a našimi rodinami radujeme z každého nového dne a jsme moc šťastní, že naše děti dostaly od života druhou šanci. To je nejvíc, co jsme si všichni mohli přát.“

 

Obě děti jsou již nyní v domácí péči a jejich léčba se blíží ke konci. Přátelství ovšem přetrvává - rodiny se vzájemně navštěvují, Eliška dokonce strávila u Marečka prázdniny. Jak potvrzuje paní Irena: „Jsou jako další členové naší rodiny.“

Za černobílé fotografie z nemocnice děkujeme Mgr. Pavle Medkové z FN Olomouc.

Eliška (5,5) žije společně se svými rodiči a bráškou Míšou (2) na Novojičínsku. Má moc ráda společnost, tanec, hudbu a kreslení.

Mareček (5) pochází ze Zlínska, kde žije společně s rodiči a sestrou Karolínou (11). V září mu byla ukončena léčba a již se těší na to, až půjde do školky mezi kamarády.