Dvanácté narozeniny oslavil Ondra z Tupes na Zlínsku na konci ledna, čtrnáct dní poté však oslavil další - uběhl mu rok od transplantace kostní dřeně, kdy se „znovu narodil“.

Vše začalo začátkem srpna 2012, Ondra se vrátil z prázdnin a nebylo mu dobře, trápily ho střevní obtíže, které neustupovaly. Rodiče s ním jeli do nemocnice, kde si jej pro jistotu nechali na pozorování na JIP. Jen co se paní Jana, Ondrova maminka, vrátila z nemocnice zpátky domů, volal jí pan doktor - u Ondry mají podezření na leukémii, je nutný okamžitý převoz a hospitalizace v nemocnici v Brně.

Na klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice v Brně bohužel diagnózu potvrdili. Jednalo se o chronickou (pomalou, plíživou) formu myeloidní leukémie. Toto nádorové onemocnění vycházející z buněk kostní dřeně je typické spíše pro starší věk, v dětském věku je poměrně vzácné a o to závažnější. Léčba byla započata ihned. Ondrovi byly nasazeny léky, které měly jeho stav co nejvíce stabilizovat a zlepšit tak, aby mohlo dojít k transplantaci kostní dřeně, která byla v jeho případě nejlepším řešením.

Léčba byla velmi náročná, Ondra trpěl velkými bolestmi, nevolnostmi… Tato „příprava“ na transplantaci trvala více než rok. Poté se mohl začít hledat vhodný dárce kostní dřeně. Samotná transplantace již proběhla v pražské Fakultní nemocnici v Motole. Nakonec se našel dárce z Velké Británie a 13. února 2014 mohla být provedena.

Další rok trvala rekonvalescence, Ondraměl z důvodu transplantace velmi oslabenou imunitu, potřeboval tedy co nejvíce sterilní prostředí. V domácích podmínkách to pro rodinu znamenalo dennodenní desinfekci všech ploch, omezení „lapačů prachu“, jako jsou záclony či závěsy, nebo například odstranění pokojových květin, ve kterých by se mohly držet plísně. Jakmile byli jeho rodiče nebo bratr Marek (15) nemocní, museli dodržovat přísná hygienická opatření, aby Ondru nenakazili.

S finanční náročností léčby, která s sebou nese například pobyt jednoho z rodičů s dítětem v nemocnici, a tudíž chybějící příjem, pomáhali rodině Dobří andělé. Pravidelný měsíční příspěvek z nadačního fondu DOBRÝ ANDĚL pomáhal rodině hradit zejména doplatky za potřebné léky a doplňky stravy, ale i náklady spojené s dojížděním do nemocnice, nákupy desinfekce, zajištění speciální nízkobakteriální stravy a dalších potřeb.

Od ledna tohoto roku mohl Ondra začít opět chodit na pár hodin denně do školy. Spolupráci se školou si paní Jana velmi pochvaluje. Ondrova třída ho i se všemi učiteli velmi podporovala. Jeho paní učitelka Zdeňka dokonce společně s dětmi napsala Ondrovi před transplantací spoustu dopisů, které mu pak do nemocnice poslali. I díky tomu Ondra sebral síly a místo toho, aby myslel na to, že je mu špatně, těšil se, až se do školy po odchodu z nemocnice vrátí. Se spolužáky se pak vídal vždy alespoň na chviličku i v době rekonvalescence. I nyní na něj ve škole společně s učiteli dávají pozor, aby třeba nenastydl. Ondru čeká ještě dlouhá cesta k úplnému uzdravení a neminou jej i nadále časté návštěvy lékařů a zvýšená opatrnost. Vše se ale již začalo obracet k lepšímu a on se tak pomalu může vrátit do „běžného“ života a ke svým kamarádům.