Loni jsem si při předávání vyznamenání řekla, že zakladatelé Dobrého anděla tam také patří - rozhovor s Evou Mendlovou
5.11.2024, Andělský blog, Pod pokličkou, RozhovoryNávrh na udělení státního vyznamenání zakladatelům nadace iniciovala rodina 16letého Vojty, který se před čtyřmi lety potýkal s nádorem čelisti. V době jeho léčby mu Dobří andělé poskytovali podporu, za kterou jsou jeho blízcí vděční dodnes. Vojtova babička, paní Eva Mendlová, se proto rozhodla nominaci podat jako výraz poděkování za všechny, kterým Dobří andělé pomáhají.
Paní Evo, co přesně Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla podat návrh na udělení státního vyznamenání?
Při předávání státních vyznamenání v loňském roce jsem si řekla, že zakladatelé Dobrého anděla tam také patří. Že i oni jsou ti lidé, kteří mají být takto odměněni. Za jejich práci pro druhé, laskavost, empatii a vytrvalost, za pomoc ostatním lidem v jejich nelehkém osudu. Když náš Vojta onemocněl, zhroutil se nám svět. V této náročné léčbě přišel Dobrý anděl a jeho dárci nám opravdu pomáhali. Nikdy za to nepřestaneme být vděčni.
Jak se taková nominace na státní vyznamenání vůbec podává? Co vše to obnášelo?
Není jednoduché napsat návrh do rukou pana prezidenta. To se nedělá každý den a cítila jsem velký respekt. Pak jsme daly hlavy dohromady - já, má dcera a oslovila jsem i Zuzku Vítkovou přímo od vás. Společně jsme návrh sepsaly. Nominaci jsme pak oficiálně podávali my s manželem a rodina mé dcery.
A přidalo se k Vám dalších 101 osob, které nominaci podpořily svými podpisy…
Ano, celá naše rodina si za touto nominací bezvýhradně stála. Já o tom ale začala mluvit i se svými přáteli a kolegy v práci a najednou jsem zjišťovala, že i oni by ji podpořili. Tak vznikl speciální arch se 101 podpisy, který jsme k návrhu přiložili. Nominaci tak podpořili nejen příjemci pomoci Dobrých andělů jako my, ale také mnoho těch, co jsou na straně dárců, mých kolegů z vedení EUC Kliniky v Ústí nad Labem, lékaři, zdravotníci, rentgenoví laboranti v čele s panem primářem, ale také učitelé, policisté, inženýři, dělníci i má kadeřnice :-)
K tomu, jak jste nakonec nominaci podávala, se váže poměrně úsměvný příběh. Jak to tehdy bylo?
Nechtěla jsem ji posílat poštou, ale osobně podat v Kanceláři pana prezidenta. Jsme z Ústí nad Labem, tak jsme si naplánovali s manželem a kamarády na otočku výlet do Prahy. To, že byl zrovna den oslav NATO, mi tenkrát nějak ušlo.
Když jsme přišli na Hrad, policista u horního vchodu mi řekl, že se pro návštěvníky za půl hodiny Hrad zavírá. Nechala jsem zbytek naší výpravy na místě a běžela jak o závod na 3. nádvoří, kde Kancelář sídlí. Myslím, že jsem si tenkrát zaběhla svůj životní rekord :-) Jenže v kancelářích už stejně nikdo nebyl. Byla jsem opravdu nešťastná, protože bylo 30. května, tedy předposlední den na podání návrhu. Nepomohlo bohužel ani to, že u vchodu měl službu velmi sympatický příslušník policie, který se mi snažil pomoci, jak to jen šlo.
A pak jsem si vzpomněla na Zuzku, se kterou jsme návrh sepisovaly a která mi říkala, že když už jedeme do Prahy, jsme srdečně zváni do nadace na kávu. Tak jsme se na tu kávu nakonec opravdu zastavili :-) A já jí návrh svěřila, aby ho na druhý den mohla na Hradě oficiálně podat.
Jaké pocity jste nakonec prožívali 28. října, v den udílení státních vyznamenání? Co toto ocenění Petra Sýkory a nadace znamená pro Vás?
Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli vyznamenání získá. Bylo to velmi napínavé. Moc jsme drželi palce, aby tomu tak bylo, a aby mu pan prezident Petr Pavel vyznamenání předal. Všichni jsme bedlivě sledovali televizi a nakonec si přiťukli na krásný výsledek. Jsem nesmírně hrdá na to, že byl pan Sýkora vyznamenán. Vnímáme to jako ocenění celého Dobrého anděla a všech jeho dárců.
Děkujeme za rozhovor a připojujeme bezprostřední reakci Petra Sýkory po obdržení vyznamenání.