Pan Miloš žije se svou rodinou v Lanškrouně. Spolu s manželkou Lucií vychovávají dva syny – sedmiletého Adámka a čtyřletého Vojtíška. Život táty a aktivního sportovce se změnil koncem roku 2022, kdy mu lékaři objevili velký nádor mozku. O tom, co následovalo, i o tom, co jej čeká do budoucna, vypráví sám pan Miloš. 

V říjnu 2022 jsem podstoupil magnetickou rezonanci hlavy, protože jsem měl od léta téhož roku problémy s rovnováhou. Přišel jsem na to díky tréninku na můj oblíbený extrémní překážkový běh Spartan Race. Pak se náš do té doby poklidný život otočil vzhůru nohama. 31. října mi oznámili mi, že mám na mozku obrovský nádor, který se okamžitě musí operovat. Když mi lékař telefonicky sdělil tuto informaci, před očima se mi promítnul celý můj život. Co se stane s mou rodinou? Doma na mne čekají dva synové, manželka…

Po rozhovoru s panem doktorem jsem vyrazil do místní nemocnice v Ústí nad Orlicí, kde mě se vším seznámili. Vezl mě tam kolega z práce, já nebyl schopen ničeho. V nemocnici byli skvělí, nebýt tamní paní doktorky, která mi tehdy domluvila magnetickou rezonanci docela brzo, tak už bych tu ani nemusel být. Následně jsem hned 1. listopadu nastoupil do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde po dvoudenním kolečku nejrůznějších vyšetření proběhla operace mozku.

Lékaři mi museli vzít velký kus mozečku, aby odstranili co nejvíce nádoru. Po operaci bohužel špatně vidím i slyším, špatně ovládám levou stranu těla, pravou stranou zase nerozpoznám teplo a chlad, a hlavně – nemám rovnováhu. Takže chodit, běhat… prostě už nebudu. Všechny tyto funkce totiž obstarává právě mozeček. Z histologie mi vyšlo, že se jedná o obrovskobuněčný glioblastom mozečku, nejagresivnější typ nádoru, kterého se nedá úplně zbavit, navíc se po nějakém čase může i vrátit. My doufáme, že to nebude náš případ. Z dostupných informací vím, že průměr přežití je 2 roky. 5 % pacientů se dožije i více než 5 let.

Hlavou mi stále běží: „Jak a co všechno bude dál?“. Naši kluci jsou ještě malí, je potřeba splatit hypotéku, kterou tedy naštěstí máme pojištěnou. Manželka si musí brát častá volna z práce, jelikož sám k lékařům nebo na rehabilitace jednoduše dojít nezvládnu. V takové chvíli si uvědomíte, že peníze nejsou to důležité v životě, ale vlastně je potřebujete.

Mám za sebou ozařování i chemoterapii. Pobyl jsem si v nemocnici spoustu dnů, kdy jsem nemohl vidět kluky. Nyní docházím pravidelně na rehabilitace a jednou za čas na kontrolní magnetické rezonance. Vždy doufáme v dobré výsledky.

Koncem července mi ale bohužel lékaři objevili další ložisko nádoru a podstoupil jsem cílené ozařování gama nožem v Praze. Teď podstupuji chemoterapie. Další léčba už v podstatě není možná, ale snažíme se ještě jednat s jednou klinikou v zahraničí ohledně případné terapie dendritickými buňkami, kterou bych si hradil z vlastních prostředků.

Příspěvky Dobrých andělů využíváme hlavně na cesty k doktorům a na rehabilitace, pro děti když něco potřebují, na nákup doplňků stravy a rovněž z nich již nějaký čas odkládáme na zmiňovanou další léčbu, o níž jsme tušili, že mě pravděpodobně nemine. Před létem jsem si také, abych byl o něco soběstačnější a mohl alespoň někdy ven s rodinou na procházku či výlet, pořídil skútr pro seniory.

Všem Dobrým andělům z celého srdce děkujeme. Já ze všeho nejvíc děkuji své ženě Lucce. Nevím, jestli jí to všechno budu moci někdy všechno vrátit, protože tohle všechno vydržet a ještě se starat o celou domácnost… Děkuji Lucko, moc si všeho vážím! Rodina pro nás lidi je vše, to si prosím pamatujte! Prožívejte s rodinou každou vteřinu, nikdo není dokonalý. Máme své chyby, ale je důležité se z těch chyb poučit a jít dál. Moc si vážím i všech kolegů, kamarádů a všech človíčků kolem sebe, kteří nám nějak pomohli v této nelehké situaci. Děkuji.