Pan profesor Starý je bezesporu jednou z nejvýznačnějších osobností české dětské onkologie a my jsme rádi, že je také již od samého začátku předsedou Dozorčí rady Dobrého anděla. A protože před nedávnem předal vedení Kliniky dětské onkologie a hematologie v Motole své kolegyni, docentce Šrámkové, povídali jsme si s ním nejen o tom, co plánuje do budoucna, ale také se ohlédli za jeho profesní dráhou.

28. listopadu 1989, tedy den poté, co proběhla generální stávka proti komunistickému režimu, provedl tehdy sedmatřicetiletý MUDr. Jan Starý v pražské Fakultní nemocnici Motol první transplantaci kostní dřeně u dítěte s akutní leukémií u nás. Po pádu režimu jeho profesní cesta vedla do Bristolu, Hannoveru a Paříže, protože věděl, že standardy léčby na Západě jsou úspěšnější a chtěl je zavést i u nás. V době, kdy na hematoonkologii začínal, zemřelo 9 nemocných dětí z 10. Díky panu profesorovi a jeho týmu je tomu dnes naopak a ČR se řadí mezi světové lídry v léčbě leukémie u dětí.

Pane profesore, bude to 34 let, co jste provedl první transplantaci kostní dřeně u dítěte s leukémií v Československu. Tušíte, jak se tomuto, tehdy pětiletému, chlapci dnes daří?
Nemám úplně nejčerstvější informace, ale předpokládám, že se nic nezměnilo. Žije v Paříži a daří se mu dobře.

Když jste odjel studovat léčebné standardy na Západ, co tam pro Vás bylo z lékařského hlediska největším překvapením? A jak složité pak bylo tyto standardy léčby zavést u nás?
Já jsem poprvé vyjel na Západ do švédské Uppsaly v roce 1986 a pak na 3 měsíce do Osla v roce 1988. Z Uppsaly jsem přivezl dlouhodobý centrální žilní katetr pro aplikaci cytostatik. Ten byl u nás v té době neznámý. V Oslu jsem strávil tmavé a větrné podzimní měsíce a trpěl depresí z rozdílu mezi životem tam a u nás. Uplynul rok a zahájili jsme dohánění vyspělého světa. Šlo to rychleji, než jsem si v tom Oslu dokázal představit.

Mé zahraniční studijní pobyty v devadesátých letech byly zaměřeny vždy na konkrétní problém. V Bristolu – jak zahájit transplantaci kostní dřeně od nepříbuzných dárců. V Paříži – jak transplantovat děti s vrozenou těžkou poruchou imunity. V Hannoveru – jak se zapojit do mezinárodní spolupráce v diagnostice a léčbě leukémie u dětí… A tak podobně. Porevoluční vlády alokovaly do zdravotnictví podstatně více finančních prostředků, než tomu bylo za minulého režimu. Byl spuštěn grantový systém podpory vědy. Obě možnosti jsme okamžitě využili.

Na klinice vznikly výzkumné laboratoře se skvělým a stále se rozšiřujícím týmem vědeckých pracovníků. Můžeme tak rozvíjet výzkum a vysoce specializovanou diagnostiku dětských nádorů v našich laboratořích a máme prostředky k tomu, abychom našim pacientům poskytli nejmodernější léčbu. Sjednotili jsme léčbu leukémie u dětí, která probíhá na osmi pracovištích podle jednotných léčebných postupů a s centralizovanou diagnostikou na našem pracovišti, v mezinárodní spolupráci. Léčba ostatních nádorů je soustředěna do dvou center v Praze a Brně a těží ze spolupráce s řadou vysoce erudovaných odborníků ve fakultních nemocnicích.

Kolika dětem ročně je v současné době onkologické onemocnění diagnostikováno? Mění se i toto číslo v čase?
Každý rok diagnostikujeme v České republice zhoubný nádor u cca 350 dětí a dospívajících do 18 let. Toto číslo se významněji v čase nemění.

Onkologických onemocnění je celá řada a bohužel ne všechny lze úspěšně léčit. Kde je léčba nejúspěšnější a kde je naopak třeba hledat další možnosti? Jaké druhy léčby jsou možné?
Léčba je nejúspěšnější u nejčastějšího dětského zhoubného nádorového onemocnění, kterým je akutní lymfoblastická leukémie, tvořící 25 % všech nádorů. Vyléčit se daří 90 % dětí. Podobná situace je u většiny maligních lymfomů, které tvoří po leukémiích a nádorech mozku třetí nejčastější skupinu nádorů.

Léčba naopak stagnuje u sarkomů kostí a měkkých tkání, zejména v situaci diseminovaného onemocnění. Rovněž u některých nádorů mozku jsou výsledky léčby neuspokojivé, zde do toho vstupuje i problém pozdních následků, které si děti nesou, i když jsou z nádoru vyléčeny. Rovněž u nejčastějšího solidního nádoru mimo centrální nervovou soustavu, kterým je neuroblastom, bychom přivítali nové léčebné postupy. Jsem ale optimistou, velký pokrok v poznání biologie řady dětských nádorů v posledních letech dává předpoklad vývoje nových léků.

Jak vidíte budoucnost Vašeho oboru? Kde myslíte, že bude za dalších 20, 30 let?
Pokud budu mluvit o leukémii, které jsem věnoval většinu profesního života, očekávám, že chemoterapie bude postupně nahrazena novými cílenými léky a imunoterapií pomocí monoklonálních protilátek a genově upravených vlastních či dárcovských lymfocytů, které mají potenciál v budoucnu nahradit transplantaci kostní dřeně. Mělo by tak ubýt akutních komplikací chemoterapie i pozdních následků této léčby u dětí.

Své pomyslné žezlo přednosty na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol jste nedávno předal své kolegyni doc. MUDr. Lucii Šrámkové, Ph.D. Čemu se věnujete nyní? Jaké máte plány na léto?
Učím mediky, diskutuji pacienty na velkých vizitách, koordinuji národní studii léčby akutní lymfoblastické leukémie u dětí, vedu pracovní skupinu dětské hematologie České republiky, jsem vědeckým sekretářem výboru České hematologické společnosti ČLS JEP a zástupcem České republiky v koordinační radě evropské společnosti pro výzkum a léčbu dětské leukémie I-BFM-SG.

V létě strávím týden na chalupě s vnoučaty a budu pokračovat v jednodenních pochodech s batohem po českých horách. Takto jsem prošel v posledních 3 letech Krušné hory, letos mám v plánu České Švýcarsko.

Děkujeme za rozhovor!