Paní Lence z Krupky na Teplicku byla letos v dubnu diagnostikována rakovina jater. Mámě dvou kluků, do té doby aktivní sportovkyni, která pracovala jako vychovatelka ve školní družině, se ze dne na den obrátil život vzhůru nohama…

První část příběhu najdete zde.

Od začátku května tohoto roku jsem absolvovala čtyři cykly chemoterapie. V srpnu mi změnili její složení a nyní mám zatím za sebou dva nové cykly z plánovaných třinácti. Výsledky kontrolního CT jsou uspokojivé, nádor neroste a reaguje na léčbu.

Velkou otázkou pro nás s manželem bylo, jak na celou situaci připravit naše syny. Po pár diskuzích jsme usoudili, že lepší bude dětem nejprve nic neříkat, dokud neproběhnou všechna vyšetření a nebude stanovena konečná diagnóza. Také jsme se s tím potřebovali vyrovnat sami dva. Tři dny před zahájením první léčby přišel vhodný čas, abychom si s nimi promluvili. Sdělili jsme jim, že mi lékaři našli na játrech nádor, že se jedná o rakovinu, ale skvělé je, že existuje léčba, já se cítím dobře a nic mě nebolí. Také jsme společně probrali možné vedlejší účinky (ztráta vlasů, nevolnost, únava), aby se nebáli – že to patří k léčbě.

Víkend jsme klukům nechali na „popasování se“ s nepříjemnou situací kvůli škole. U mladšího syna jsem také informovala paní učitelku, kdyby se u něj projevily změny chování, aby věděla, čím doma procházíme. Matěj s Honzíkem vědí, že se můžou kdykoliv na cokoliv zeptat. Nechali jsme na nich, komu se svěří. O mé nemoci mohou mluvit, s kým chtějí. Jinak se zatím doma nic zásadního nezměnilo, snad jen to, že se mě starší syn častěji ptá, jestli nepotřebuji s něčím pomoct. Jinak si své puberty prožívají stejně jako ostatní vrstevníci.

S nemocí se toho změnilo hodně kolem mě, ale největší proměnou jsem prošla já. Pochopila jsem, že život se dá žít přítomným okamžikem a nejen neustálým plánováním. Že je důležité mít se ráda a neřešit nepodstatné. Klíčové je nenechávat vše jen na sobě a umět požádat o pomoc rodinu, děti, přátele - oni to totiž také zvládnou. Když je mi fajn, jezdím s kamarádkami na kávu, doma si cvičím, jezdím na kole, chodím na procházky - mým největším parťákem bývá manžel Václav.

O pomoc Dobrých andělů jsem požádala na doporučení lékařky v červnu a již na začátku července jsem měla na účtu první příspěvek. Rychlost vyřízení žádosti i výše částky mě velice příjemně překvapily. Obrovské díky všem dárcům, kteří i v této finančně náročné době nemyslí jen na sebe a ve své anonymitě pomáhají nám a našim rodinám. Finanční pomoc využívám na přírodní doplňky, které mi pomáhají lépe se vypořádat s průběhem chemoterapie, a dále na úhrady kroužků, výletů a táborů pro kluky.

Chtěla bych poděkovat všem lékařům a sestřičkám, se kterými jsem se setkala jak u jednotlivých vyšetření, tak u samotných chemoterapií, za jejich profesionalitu, laskavý přístup a ochotu. A obrovské díky patří také přátelům, rodině, která mě podporuje a drží se statečně (to hlavně platí na obě maminky), a manželovi. Je moje „vrba“, které se svěřuji, a ten nejpevnější „sloup“, o který se opírám. Moc děkuji - nejsem na to sama.