Když šla paní Bedřiška z Luštěnic na Mladoboleslavsku loni v dubnu na preventivní mamografické vyšetření, netušila, že by mohla být nemocná. Za týden jí však volala lékařka s podezřením na rakovinu prsu. Následovala biopsie, která ji potvrdila, a mamince tří dětí se obrátil život vzhůru nohama.

„Když jsem se dozvěděla, že mám nádor v prsu, byl to opravdu šok. Manželovi jsem to okamžitě volala. Snažil se mě uklidňovat, všechny další prohlídky pak absolvoval se mnou. Byl a je mi dodnes obrovskou oporou,“ vypráví paní Bedřiška, která má se svým manželem Davidem tři děti. Dvě jsou již dospělé a samostatné, nejmladší Vanesce je teprve jedenáct let. Ani před jedním ze svých dětí ale paní Bedřiška nic netajila. Že je nemocná, jim řekla hned po výsledcích biopsie, která nádor potvrdila. „Vanesce jsem vysvětlila, že jsem moc nemocná, ale že věřím, že budu v pořádku. Že sice nebudu mít vlasy, ale nemusí mít strach, protože budu mít paruku a nikdo to nepozná. Bylo krásné, když mi řekla, že se za mě stydět nebude, když mě někdo uvidí bez ní. Starší děti chtěly vědět, jak bude probíhat léčba a především, jak mi mohou pomoci. Strach jsme ale měli všichni,“ přiznává.

Léčba, kterou 43letá Bedřiška podstupuje, je náročná. „Jsem po operaci nádoru, která bohužel nebyla zcela bez komplikací. Jizva se špatně hojila a absolvovala jsem dvě reoperace. Následovaly chemoterapie, které mě vždy minimálně na týden vyřadily z aktivního života. Trpěla jsem bolestmi, nechutenstvím a po poslední dávce jsem byla na dně i psychicky. Kombinace velké únavy, nevolností a pocitu, že jsem najednou ‚nefunkční‘, to mě opravdu hodně trápilo, protože jsem pro nikoho nechtěla být přítěží,“ vypráví Bedřiška s tím, že následovalo neméně náročné ozařování a aktuálně podstupuje hormonální léčbu. „Také čekám na výsledky genetického vyšetření, pokud budu nositelkou BRCA genů, čeká mě ještě preventivní oboustranná mastektomie a odstranění vaječníků. Objevily se i další nálezy v prsu, takže chodím na častější kontroly,“ dodává.

Nenadálá situace se odrazila i na finanční stránce. Paní Bedřiška nebyla schopna dál vykovávat své povolání a než proběhlo vyřízení invalidního důchodu, trvalo to více jak půl roku. „Stres spojený s tím, zda finančně vyjdeme do dalšího měsíce, mi k psychickému zvládání léčby vůbec nepřidával. Když se člověk dozví o onemocnění, které je takto závažné, a hned musí řešit ještě to, zda bude mít na nájem… Je to neskutečně těžké. Naštěstí jsem slyšela o podpoře Dobrých andělů a o pomoc je požádala. Když přišel první příspěvek, byla to neskutečná úleva. Finanční podpora chodí každý měsíc a to, že se najednou nemusíte každý měsíc strachovat, jak finančně vyjdete, je opravdu úleva. Dokonce i má maminka, když viděla, jak mi to pomohlo, neváhala a stala se hned Dobrým andělem,“ říká paní Bedřiška, která má sama v plánu se Dobrým andělem stát, jakmile se doléčí.