Kdyby uměla mluvit, Dobrým andělům by hned poděkovala – příběh Haničky
22.2.2022, Andělský blog, PříběhyV České Lípě žije čtyřčlenná rodina. Tatínek Zdeněk rád sportuje, maminka Hana velmi ráda kreslí a společně se svými dětmi - čtyřletým Zdeněčkem a tříletou Haničkou - chodí moc ráda na procházky. Rodina se na Dobré anděly obrátila kvůli onemocnění nejmladší Haničky. Ta se potýká hned s několika diagnózami.
Hanička má diagnostikován mikrodeleční syndrom, tedy chromozomální vadu, která u ní způsobuje další komplikace. Potýká se s centrálním hypotonickým syndromem (ochablostí svalstva), oční vadou a opožděním psychomotorického vývoje. „Haniččin zdravotní stav je nyní stabilizovaný. Pohybově na tom byla Hanička poměrně dlouho jako roční dítě – pouze lezla a žvatlala základní slova, ale poté absolvovala léčbu botoxovými injekcemi ve Fakultní nemocnici Motol. Krátce po aplikování injekcí začala pomalu chodit. Nyní tedy vždy ujde pár krůčků a pak spadne na zem, má totiž pootočený kyčel do venkovní strany a při chůzi se to projevuje,“ popisuje paní Hana. Proto rodiče s Haničkou pravidelně dochází na cvičení a rehabilitace, které jí pomáhají zpevnit svalstvo. „Za každý pokrok jsme moc vděční. Od září chodí dcera do školky, kde má k dispozici asistenta, a tak má i větší snahu mluvit a říkat základní slovíčka, je moc šikovná. Bohužel se jí ale poslední dobou zhoršuje zrak, občas doma naráží hlavičkou do nábytku. Musíme na ni dávat velký pozor. Na jaře budeme Haniččin zrak řešit na očních klinikách v Praze a Liberci,“ svěřuje se dále paní Hana.
Dobří andělé rodině pomáhají od února loňského roku. „Příspěvky, které dostáváme od Dobrých andělů, jsme využili na pořízení chodítka a různých ortopedických pomůcek. Kromě toho nám pomáhají s úhradou speciálních terapií – například ergoterapie či hipoterapie – a cest za lékaři nebo rehabilitace,“ vypočítává maminka a dodává: „Velice si příspěvků od vás, Dobrých andělů, vážíme, máte náš velký obdiv a ceníme si všeho, co pro Haničku děláte. Jste úžasní a skvělí. Nebýt vás, tak by Hanička nemohla mít takovou péči, které se jí od specialistů dostává. Kdyby uměla mluvit, tak by vám osobně poděkovala a objala vás s úsměvem v očích. Děkujeme.“