Pomoc Dobrých andělů nevnímáme jako samozřejmost – příběh Huga
31.10.2021, Andělský blog, PříběhyŠestiletý Hugo, vášnivý fotbalista a čtenář, který miluje lego, žije v Babicích nedaleko Prahy. Celá jeho rodina, kterou kromě něj tvoří maminka Irena, tatínek Michal a dvě starší sestry - desetiletá dvojčátka Andělka a Štěpánka - v červenci loňského roku stanula tváří v tvář nepříznivé diagnóze. Hugovi totiž zjistili zhoubný nádor vycházející z příčně pruhované svaloviny levého bérce s průnikem do lymfatických uzlin.
Jako všechny rodiny, kde se některý z členů potýká s vážným onemocněním, i Hugova rodina ze začátku bojovala se skutečností, že je pro ně všechno nové a nejisté. Nejprve byl Hugo téměř pořád hospitalizovaný na Klinice dětské hematologie a onkologie ve fakultní nemocnici Motol a nikdo nebyl schopen říci, jak dlouho budou jeho nemocniční pobyty trvat. Postupem času jej ale definitivně propustili domů a do nemocnice pouze dojížděl. Rodiče si prošli těžkým obdobím, zjištění diagnózy jejich syna pro ně znamenalo šok. „Ještě před nedávnem jsme s manželem hledali způsob, jak podpořit potřebné, nebo jak zjistit, komu můžeme pomoci. Nakonec jsme to my, kdo požádal o pomoc,“ vypráví maminka Irena. Rodinu v jejich nelehkém období podporují Dobří andělé od srpna 2020.
Hugo měl loni v září nastoupit do mateřské školy, kvůli jeho onemocnění to však nebylo možné. V současné době má za sebou devět chemoterapeutických cyklů, na něž bude navazovat vyšetření a následně udržovací léčba. Paní Irena si velice pochvaluje současný zdravotní stav svého syna: „Hugovi je lépe než na začátku léčby, což se odráží i na jeho vzezření. Řekla bych, že dokonce přibral. Díky příspěvkům od Dobrých andělů mu můžeme pořídit kvalitnější stravu a také už si zvykl a je klidnější.“ K dobrému psychickému stavu Hugovi dopomáhá také jeho oblíbené lego, které mu rodina pořídila za andělské příspěvky. Ty mimo jiné putují také na vitamíny a zajištění dopravy do nemocnice.
„Vaší pomoci si velmi vážíme, Dobří andělé, a rozhodně ji nevnímáme jako samozřejmost. Všem dárcům s vděčností děkujeme,“ uzavírá vyprávění paní Irena.