Pětiletá Michaelka je z dvojčat, která se narodila předčasně ve 33. týdnu. „Oba, Michaelka i Pavlík vážili 2 kilogramy, což bylo skvělé, a vše vypadalo v pořádku. Třetí den po porodu ale dostali oba horečku a postupně začali kolabovat, špatně dýchali, srdeční akce byla nepravidelná. Zatímco Pavlíkovi zabraly léky a začal se brzy zlepšovat, Michaelčin stav byl natolik vážný, že následoval převoz do pražské nemocnice Motol,“ vzpomíná paní Lucie, maminka Michaelky, Pavlíka a desetileté Terezky. V nemocnici lékaři Michaelce zjistili těžkou srdeční myokarditidu – zánět srdečního svalu, který ihned zaléčili. Po několika dnech ji pak stabilizovanou vrátili do Plzně. Za pár dní se ale opět vracela do Motola, tentokrát s akutním selháním ledvin. Byla okamžitě připojena na dialýzu. „Počet léků, které dostávala, se stále zvyšoval. Lékaři netušili, proti čemu bojují, a tak jí byla nasazena širokospektrální antibiotika, několik léků na srdeční arytmii a posléze na selhávání srdce, léky na ledvinovou koliku a další. Pak přišla multiorgánová sepse (reakce organismu na infekci). Jen díky mravenčí práci lékařů a přesným počítáním všech látek, které do těla přicházely a odcházely, se podařilo Michaelku zachránit,“ dodává.

Z testů pak vyplynulo, že se Míša potýká s infekcí virem Coxsackie, který může způsobit řadu problémů s různou intenzitou. Někomu způsobí mírný kašel, jinému selhání organismu. Dle lékařů 9 z 10 dětí myokarditidu, s níž se Michaelka potýkala, nepřežije a velmi dlouho velkou šanci nedávali ani jí. „Když nás propouštěli z Motola, loučili se s námi se slovy, že Michaelka přišla úplně o levou srdeční komoru, kde se vytvořilo přemostění a bude nutná operace, ale spíše transplantace srdce cca v 5 letech. Nakonec nic z toho nebylo potřeba. Díky její nedonošenosti se srdeční buňky samy obnovily a srdce úplně uzdravilo, v roce věku přestala brát i léky. Avšak kvůli tomu, že její srdce několik hodin správně neokysličovalo mozek, se bohužel potýká s poškozením zrakového centra v mozku a trpí dětskou mozkovou obrnou s postižením dolních končetin,“ popisuje dál paní Lucie.

Aktuálně musí Michaelka pravidelně rehabilitovat. „Jezdíme 2x týdně na fyzioterapii, 2x na ergoterapii, 2x na hipoterapii. Jednou za rok pak na intenzivní hipoterapii a 3x do roka na intenzivní neurorehabilitaci, která vždy trvá 4 týdny. Bohužel žádná z těchto terapií není hrazena pojišťovnami. Pomáhají jí ale nejvíce. Navzdory prvotním prognózám, kdy měla zůstat prakticky jako ležák, už dnes zkouší chodit s chodítkem,“ dodává s velkou nadějí maminka s tím, že v takový pokrok ani nedoufali. Aktuálně začala Michaelka chodit i na 4 hodiny denně do běžné školky s asistentem. Začíná více chápat souvislosti, mluvit a ve vývoji se značně posunuje.

Přes zjevné Michalčiny pokroky je zajištění její péče pro pětičlennou rodinu náročné. A to nejen fyzicky a psychicky, ale také z hlediska finančního. Proto jim začali pomáhat Dobří andělé: „Já už bohužel nepobírám rodičovský příspěvek, ale do práce se zcela vrátit také nemůžu. Manžel přišel během koronakrize o část výdělku, a tak, ačkoliv jsme byli vždycky zvyklí se o sebe postarat a nikdy bychom si nemysleli, že to budeme muset říci, nyní jsme v situaci, kdy bychom to bez vás, Dobrých andělů, těžko zvládli. Opravdu z celého srdce vám za vše děkujeme,“ dodává paní Lucie.