Paní Jana, máma dvou dětí – jedenáctiletého Davídka a devítileté Míši – žije společně s manželem Daliborem v Buštěhradě nedaleko Kladna. Již rok se potýká s rakovinou prsu, jejíž diagnostika byla velmi složitá.

Paní Jano, v červnu loňského roku vám diagnostikovali zhoubný novotvar prsu. Jak jste na onemocnění přišla a jak dlouho jste musela čekat na verdikt lékařů?

Na podzim 2019 jsem si našla malou bouličku velikosti špendlíkové hlavičky pod pravou bradavkou, objednala jsem se do Kladna do mamologické poradny v EUC klinice, odkud jsem „pro klid duše“ odcházela s žádankou na sonografii prsu. Sonografie zjistila pouze rozšířené dukty (mlékovody), které jsou, podle lékaře, poměrně časté po kojení. Velice mě to uklidnilo a půl roku jsem bouličku neřešila, ačkoliv se zvětšovala.

V březnu 2020 jsem se jednoho večera koupala, a když jsem ve vaně zvedla pravou ruku, zjistila jsem, že se mi z nějakého důvodu začal v místě bouličky tvořit důlek. Byl to pro mě varovný signál. Zatvrdlina v prsu se mi výrazně zvětšovala. V té době navíc diagnostikovali mé 9leté neteři osteosarkom stehenní kosti a na naléhání sestry, abych to nenechala být, jsem se objednala do Motola do mamologické poradny. Z poradny mě poslali na mamograf a sonografii s tím, že v případě nutnosti by mě poslali ještě na biopsii. Mamograf nepoukazoval na žádný nález a na sonografii se u mne vystřídaly dvě lékařky s verdiktem, že je vše v pořádku a biopsie není potřeba. I přes uspokojivé výsledky mi byla doporučena dřívější kontrola, měla jsem na ni dojít za tři měsíce. Byla doba koronavirová a moje paní doktorka (mamoložka) byla na OČR, a tak jsem byla odeslána k jinému lékaři. Zastupující lékař mi vypsal žádanku na červen.

Doktor se mi snažil udělat alespoň punkci z prsu, ale to se nepodařilo. V květnu 2020 jsem byla objednaná na chirurgii do Kladna na odstranění lipomu v hlavě, a když jsem v ten den vcházela do ordinace, všimla jsem si nápisu na dveřích – „chirurgie + mamologická poradna“. Rozhodla jsem se pana doktora poprosit o jeho názor na důlek v prsu a musím říct, že mi pravděpodobně zachránil život. Ihned volal na kliniku v Kladně a osobně mi domluvil další sonografii u paní primářky. Té samé primářky, která mi sonografii dělala na podzim 2019. Paní primářka mi nechala na mamografu udělat komplet nové snímky a porovnala je se snímky z Motola - vyšetření znovu prokázala dobré výsledky. Vzhledem k rozporům ohledně mého nálezu se tedy paní primářka rozhodla pro vějířovitou biopsii napříč celým prsem. Za 10 dní, přesně 6. června 2020 jsem si přišla pro velmi špatnou zprávu, všechny odebrané vzorky byly pozitivní, potvrdily invazivní duktální karcinom.

Se svým onemocněním už se tedy potýkáte rok, čím vším jste si od té doby prošla?

Na konci června 2020 jsem podstoupila oboustranné odstranění prsů. Nádor měl velikost 5 cm. Bohužel se v jedné uzlině objevila mikrometastáze, a tak jsem v červenci podstoupila druhou operaci na odstranění další řady uzlin v pravém podpaží. Poté mě čekalo kolečko základních vyšetření nutných před chemoterapií a 13. srpna jsem zahájila první cyklus. Pamatuji si, že 1. září, kdy děti šly poprvé do školy, jsem přišla o poslední vlasy. Měla jsem problém s nedostatkem bílých krvinek, a tak jsem si píchala další injekce navíc. V plánu byly čtyři chemoterapie, v říjnu mi paní doktorka, onkoložka, přidala ještě další čtyři. V den mé poslední chemoterapie, 18. ledna 2021 ráno mi volali z nemocnice v Berouně, že mi zemřel táta. Po vyslechnutí smutné zprávy jsem odjela na chemoterapii. Bylo to strašné, měla jsem pocit, že se zhroutím. Pomohla mi až paní doktorka Janáčková, onkopsycholožka, ke které nyní docházím.

Po ukončení chemoterapie a navazujících vyšetření - scintigrafie skeletu, sonografie jater, rentgenu plic atd. - jsem začala užívat hormonální léčbu. V únoru 2021 jsem absolvovala další předoperační vyšetření a operaci - odstranění vaječníků. Zjistili mi totiž dědičnou mutaci ABRAXAS v BRCA1, která rakovinu prsu a vaječníků způsobuje. Bohužel jsme ji se sestrou zdědily po mamince, která rakovinou prsu onemocněla ve stejném věku jako já.

Po operaci jsem začala docházet na cvičení pánevního dna a také jsem začala cvičit s pravou rukou, která mě stále bolí a brní. Při poslední kontrole mi paní doktorka doporučila lázně.

Máte dvě malé děti, pamatujete si, kdy jste o své nemoci Davídkovi a Míši řekla a jak jste jim to podala?

S dětmi o všem mluvíme otevřeně. O mojí nemoci věděly od samotného začátku. Věděly, že mne čeká operace a podpůrná léčba. Postupně jsme je připravovali i na to, že přijdu o prsa a vlasy, že mi bude občas špatně. Děti slíbily, že budou se vším mamince pomáhat.

Mojí velkou oporou je manžel. Snažil se mne zabavit, abych o nemoci moc nepřemýšlela a dívala se více do budoucnosti. Když mi bylo hodně špatně, zůstával doma s dětmi, protože byly na online výuce. I děti se zapojily do domácích prací a vaření. Když to situace vyžadovala, zvládaly si samy připravit i jednoduchá jídla. Jsem na ně moc pyšná.

Začala jste po zjištění diagnózy v životě dělat něco jinak?

Více si uvědomuji, jak moc je život křehký. Více vnímám přírodu, raduji se z běžných věcí, rozkvetlé květiny či vykvetlého stromu. Při každé příležitosti obejmu děti, jsou pro mě to nejdůležitější v životě. V minulosti jsme s manželem třikrát absolvovali umělé oplodnění a dokonce požádali o adopci. Až když jsme se smířili s tím, že vlastní děti mít nebudeme, narodily se po sobě hned dvě.

Co vám nejvíce pomáhá, u čeho si odpočinete a přijdete na jiné myšlenky?

Nejvíce času věnuji svým dětem. Na jaře jsem se pustila do pěstování bylinek a koření. Pěstuji je na dvou vyvýšených záhoncích, které mi vybudoval manžel. Hlavu si nejlépe vyčistím při práci na zahradě či lehkém cvičení jógy. Když mi večer zbyde čas, ráda čtu knihy.

Jak se v současné době cítíte po zdravotní stránce?

Stále se cítím hodně unavená, ale nečekám, že hned budu v top kondici. Vím, že všechno chce svůj čas a tak postupně cvičím a rehabilituji a věřím, že se vše vrátí do starých kolejí. Důležitá je pozitivní mysl.

Co vás ještě čeká?

V červnu jsem byla na kontrolní magnetické rezonanci mozku a pár dalších vyšetření, a věřím, že mi v srpnu vyjdou lázně. Po lázních bych si ráda našla práci a vrátila se do běžného pracovního života. V současné době jsem doma, docházím každý týden na rehabilitace a chodím na onko jógu. Na konci srpna jdu na další kontrolu k onkoložce.

Od října loňského roku vás podporují Dobří andělé, s čím vám jejich příspěvky nejvíce pomáhají?

Příspěvky Dobrých andělů mi pomáhají tím, že mohu chodit na rehabilitace, s nákupem kompenzačních pomůcek či léků na podporu imunity a dalších. Zároveň nám pomáhají dorovnat rodinný rozpočet a pokrýt výdaje pro děti. Například jsme mohli dětem zakoupit počítač k online výuce nebo sportovní vybavení.

Velmi Dobrým andělům za jejich podporu děkujeme.

Děkujeme za rozhovor.