Stále máme naději, že by mohl syn chodit bez pomůcek – příběh Adámka
12.2.2021, Andělský blog, PříběhyManželé Petr a Zuzana žijí v Jihlavě, kde pečují o svého šestiletého syna Adámka. Ten si bohužel na svět přinesl závažná zdravotní omezení a tím obrátil celé rodině život vzhůru nohama. „Předčasný a komplikovaný porod mé manželky bohužel způsobil u Adámka poškození mozku a s ním související problémy s motorikou. Už od prvního měsíce jsme s ním proto poctivě cvičili 4x denně Vojtovu metodu. Ta jeho problémy značně eliminovala, i přesto mu ale lékaři v roce diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu, která nejhůře zasáhla dolní končetiny. Lehčí poruchu hybnosti má ale i v ručičkách,“ začíná vyprávění tatínek Adámka, pan Petr.
K Vojtově metodě proto přidali další rehabilitace. Každá svým dílem přispívá ke zlepšování Adámkova zdravotního stavu. Přes veškerou snahu se ale již více než rok nedostavilo výraznější zlepšení. „Adámek leze po čtyřech, u opory se postaví, i když postavení nožiček a jejich ovládání odpovídá jeho diagnóze. Dosud se nám ho však podařilo udržet ve stavu, kdy nemá téměř žádné zkrácené svaly a šlachy a je tudíž stále naděje, že by mohl chodit bez pomůcek. Milník, přes který se dlouho nemůžeme dostat, je samostatný stoj v prostoru, na což by pak mohly navázat první samostatné krůčky,“ vysvětluje jeho tatínek.
Velkou šanci na zlepšení vidí Adámkovi rodiče v intenzivních neurorehabilitačních programech, proto se jich snaží synovi dopřát co nejvíce. Jsou však velmi nákladné. I z tohoto důvodu požádali o pomoc Dobré anděly. „Za poslední roky, co máme Adámka, padl prakticky veškerý náš volný čas a finance na zajištění co nejlepší možné rehabilitace a na získání informací a rad od mnoha odborníků z různých koutů Česka. Jsme vděční za příspěvky Dobrých andělů, které pomáhají Adámkovi k lepšímu životu, protože jsme přesvědčeni, že intenzivní neurorehabilitační pobyty, které mu z nich hradíme, jsou v tuto chvíli to jediné, co ho může ‚nakopnout‘ k dalšímu rozvoji. Děkujeme vám za tuto možnost,“ dodává pan Petr.