Frýdek-Místek je domovem paní Renáty a jejích tří dcer. Poklidné ženské soužití narušilo nejprve onkologické onemocnění prostřední dcery Darji (17) a poté onemocnění samotné maminky. Jak se s nemocí vypořádaly a jak se k těžké rodinné situaci staví Nina (19) a Nikolka (9) se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Darjo, potýkáte se s nádorovým onemocněním lymfatických uzlin, takzvaným Hodgkinovým lymfomem, mohla byste nám, prosím, vysvětlit, jak se toto onemocnění projevuje?

Viditelné příznaky byly patrné již před odhalením onemocnění. Byla jsem pořád unavená, častěji jsem se zadýchávala a hubla jsem. Myslela jsem, že to je školou - měli jsme hodně povinností a já vůbec neměla čas na nic jiného. Cítila jsem se slabá.

Pamatujete si na den, kdy jste se o svém onemocnění dozvěděla? Co se vám honilo hlavou?

Ano, velmi dobře. Když jsem byla u nás ve Frýdku-Místku v nemocnici na rentgenu. Po vyšetření si mě tam nechali a za hodinu už mě vezli do Brna. Ještě několik dní jsem vůbec nevěděla, že mám onkologické onemocnění. Byla jsem přesvědčená, že jsem tam omylem a všechno se to vysvětlí. Potom jsem se dozvěděla, že mám jednu z nejmírnějších forem rakoviny, a tudíž šanci na úplné vyléčení. Doma jsme to tak všechny braly a přistupovaly jsme k tomu podle toho.

Paní Renáto, vy se potýkáte s nádorem krční mandle, k tomu zvládáte vychovávat tři dcery. To vyžaduje obrovskou vnitřní sílu, co vás nabíjí?

Z nějakého důvodu nejsem schopna vidět závažnost tohoto onemocnění, a tak k němu přistupuji, jako že se nic tak hrozného neděje. Věřím, že jak to přišlo, tak to odejde a když ne, tak ne. Vždyť dneska nikdo neví dne ani hodiny. Takže jsem v klidu, dělám, co mě baví a nějak se z toho nehroutím.

Změnilo se s příchodem vašeho onemocněním něco na vztahu k Dáje? Mělo to vliv na pochopení toho, co se s vaší dcerou děje? Přece jen si procházíte podobnými věcmi…

Když nad tím přemýšlím, tak vlastně ani ne. U Darji jsem všechno vnímala mnohem hůř než u sebe. Když jí bylo zle, byla slabá a hroutila se, že přišla o vlasy, to se nedalo moc vydržet. U sebe jsem to brala jako nějakou větší chřipku, nějak to se mnou ani moc nehnulo. To u Darinky jsme prožívaly všechny mnohem větší běsy. Myslím, že nám do teď vůbec nedochází, že máme onkologické diagnózy.

Obě dvě jste musely být často v nemocnici samotné, jedna bez druhé. Jak jste se s tím vyrovnávaly? A jak celou situaci zvládaly Nina a Nikola? Ani pro ně to nebylo lehké…

Když se v únoru dceři nemoc vrátila, musela jsem dojíždět na radioterapie do Nového Jičína, a tak byla Darja v brněnské nemocnici často sama. To bylo horší, ale navštěvovala ji teta, která bydlí kousek za Brnem. Nikča to snášela hůře, je na mě více fixovaná. U Niny se naopak zdálo, že to zvládá, jenže když bylo po všem, tak se nám sesypala. Měla stále častější panické ataky a nakonec musela být po celou dobu letních prázdnin hospitalizovaná. Teď už je v pořádku, dochází k paní psycholožce a pomáhá jí to.

Paní Renáto, kdo se o zbylé dvě dcery postaral, když jste byla s Darjou v nemocnici? Starala se o nejmladší Nikolku Nina?

Ano, když jsme byly s Darjou pryč, starala se Nina a někdy také pohlídala babička.

A kdo se staral o Darju, když potřebovala pomoc a vy jste byla hospitalizována?

Dája měla od letošního října ukončenou léčbu. Když jsem byla začátkem února poprvé hospitalizovaná, nic jí nebylo. V půlce února jsem šla na druhou operaci a tou dobou Dája podstoupila vyšetření, z nějž jsme se dozvěděli, že se Darince nemoc vrátila.

Nino, jako nejstarší dcera jste neměla vůbec jednoduchou pozici, pociťovala jste větší míru zodpovědnosti? Jak jste celou situaci zvládala? Jak jste se cítila?

Při první hospitalizaci naštěstí mamka nebyla v nemocnici tak dlouho, to jsme zvládly bez problémů. Když jsme se pak dozvěděly, že se Darje nemoc vrátila – to bylo horší, začala jsem se bát, co bude. Najednou to na mě začalo všechno padat. Pociťovala jsem úzkost a spustily se ve mně zvláštní stavy – něco jako epileptické záchvaty. Na vyšetření mi zjistili tetanii. Začala jsem docházet k paní psycholožce. Teď už se cítím dobře.

Paní Renáto, v jaké fázi léčby se vy a Darja nyní nacházíte?

Darja dojíždí jednou za tři týdny na chemoterapii a imunoterapii. Já mám stále nemocenskou, nedávno mi ke všemu lékaři zjistili cystu na štítné žláze.

Od dubna loňského roku vás podporují Dobří andělé, s čím vám jejich příspěvky nejvíce pomáhají?

Příspěvky nám pomáhají doplnit můj příjem při nemocenské. Využíváme je na nákup jídla, léků, na dojíždění do nemocnic a podobně.

Je něco co byste chtěly Dobrým andělům vzkázat?

Všem Dobrým andělům bychom rády vzkázaly, že jim moc děkujeme, že si ukrajují ze svého, aby dali cizím. V dnešní době je to velmi vzácné a velice si toho vážíme.

Děkujeme za rozhovor!