Čtyřletá Lexinka z Prostějova se narodila se vzácnou genetickou vadou a dětskou mozkovou obrnou. V důsledku tohoto postižení se potýká s opožděním, jež se projevuje na mentální i tělesné úrovni. „Genetická vada způsobuje navíc i další komplikace – centrální zrakovou vadu a epilepsii,“ upřesňuje onemocnění své dcery paní Kateřina a doplňuje, že Lexinka potřebuje prakticky celodenní péči.

Nemluví a její mozek nedokáže zpracovat to, co vidí

V praxi to znamená, že vývoj Lexinky je velmi opožděn. Ve dvou letech nelezla, nedovedla sedět správným způsobem, nechodila, ani se neudržela vestoje. Co se mentálního stavu týče, byla na úrovni sedmiměsíčního miminka a doposud vůbec nemluví. A to není všechno: „Dcerku občas trápí epileptické záchvaty, ale zatím nevím, co je spouští. Limituje ji i zraková vada – sice vidí, ale mozek nedokáže obraz, ten vizuální vjem, dále zpracovat a pochopit. Nedávno ale dosáhla pokroku a naučila se lézt po čtyřech. Pořád však v její motorice převládají velké nedostatky a špatné návyky. Stále má špatný sed, sama nestojí ani nechodí a neumí se s námi dorozumět,“ dodává paní Kateřina.

Lexinka s maminkou pravidelně dochází na neurologii, kde její stav hlídají odborníci. Ten ale vyžaduje i mnoho dalších terapií. „Docházíme například na ortopedii, kde pracujeme s nožičkami, o zbytek těla se pak stará fyzioterapeut. Zrakové postižení pravidelně konzultujeme se zrakovou terapeutkou a oční lékařkou. Velmi důležitý je i Lexinčin psychický vývoj, svěřily jsme se proto do péče klinické psycholožky a logopedky. Nevzdávám se a stále také doufám, že Lexinka jednou promluví. Proto chodíme na logopedii, kde se zatím učí znakovat,“ upřesňuje její maminka.

Přestože je péče o Lexinku náročná, pro její maminku je darem

Dojíždění na všechny zmíněné terapie jsou nákladná. Když se k tomu připočtou občasné rehabilitace na koních nebo lázně, které její dceři velmi pomáhají, je to pro mladou maminku samoživitelku velmi těžké.

Díky pomoci Dobrých andělů si paní Kateřina může například dovolit absolvovat se svou dcerou intenzivní rehabilitace v Neurorehabilitačním centru v Ostravě. Ty Lexince nesmírně pomáhají. Po posledním čtrnáctidenním pobytu na těchto rehabilitacích začala lézt po čtyřech. Dříve ji ruce a nohy neunesly. „Jménem Lexinky i svým moc děkuji všem Dobrým andělům! Že se dcera snaží lézt po čtyřech, je pro nás úžasným pokrokem. I když v nemocnici slyším jen špatné zprávy, nepřestávám věřit, že Lexinka udělá pokroky a jednou snad bude mít alespoň trochu důstojný život. Jsem na celou situaci sama, ale Dobří andělé mi dávají naději, že to zvládnu. Moje dcera je úžasné sluníčko a velmi houževnatá holčička. Třeba se stane zázrak a jednou vám poděkuje i sama,“ srdečně děkuje paní Kateřina.