Ve Zlíně vychovávají manželé Magda a Michal, učitelka v mateřské školce a technolog, trojlístek malých dětí. Nejstarší z nich, jedenáctiletý Tomášek, je od září žákem šesté třídy, devítiletá Eliška čtvrté a nejmladší šestiletá Anička právě nastoupila do třídy první. Vše na první pohled vypadá normálně, ale bohužel není.

Před dvěma lety bylo Aničce diagnostikováno vážné onemocnění krve, aplastická anémie. Ta způsobuje poruchu kmenových buněk, které za normální situace vytvářejí krvinky a krevní destičky. Pacienti s anémií však trpí jejich významným úbytkem, tzv. útlumem kostní dřeně, jež v závažných případech vyústí až v nutnost podstoupit její transplantaci.

„Vše tenkrát mělo neuvěřitelně rychlý spád. Anička měla větší množství modřin a tak jí pediatr odebral krev k vyšetření. Ještě tentýž den jsme byly hospitalizovány na JIP dětského oddělení ve Zlíně, protože Anička měla hodnotu krevních destiček pouhých 14 tisíc. Norma je přitom 150 až 300 tisíc. Následující den nás převezli do Olomouce na dětskou hemato-onkologii, kde nám byla během několika dnů sdělena diagnóza – útlum kostní dřeně,“ začíná vyprávění paní Magda, maminka Aničky. „O dva týdny později jsme už byly v pražské Fakultní nemocnici Motol, kde Anička podstoupila transplantaci kostní dřeně. Díky Bohu byla její starší sestřička Eliška vhodnou dárkyní,“ dodává. Průběh léčby ani tak nebyl ideální. Pět měsíců po transplantaci u Aničky došlo k opětovnému poklesu tvorby krevních destiček, a tak jí byla nasazena biologická léčba.

Dnes jsou to už dva roky, co prodělala transplantaci kostní dřeně a její stav se začíná stabilizovat. „Anička stále užívá antibiotika, antivirotika a jednou za měsíc dostává kapačku imunoglobulinů – protilátek, které si sama ještě netvoří. Moc si ale přála nastoupit do první třídy, a tak už sedí v lavicích se svými spolužáky, na které se tak těšila. Pokud však bude více nemocná, budu ji vzdělávat doma,“ vysvětluje paní Magda.

S celou situací se rodina snaží poprat sama, občas však pomoc potřebuje. Pomáhají jim jejich nejbližší, ale také Dobří andělé: „Opravdu ze srdce děkujeme za pomoc Dobrým andělům. Kvůli nemoci Aničky jsme tam, kde jsme – vážíme si maličkostí, uvědomujeme si opravdové životní hodnoty. Děkujeme Bohu za vše pěkné, prosíme za uzdravení dcery a myslíme na všechny nemocné a také ty, kteří o ně pečují,“ upřímně dodává paní Magda.