„Syn se narodil o 13 týdnů dříve s porodní váhou 990 gramů. Musel čelit mnoha komplikacím, od problémů s dýcháním, po krvácení do mozku. Podstoupil operaci, po které jeho tělíčko napadla těžká infekce. Jeho stav byl velmi kritický a musel být udržován v umělém spánku. Na jednotce intenzivní a resuscitační péče a neonatologie, kde se léčí nedonošené děti, strávil 106 dlouhých a velmi náročných dní. Propuštěním domů to ale bohužel neskončilo. Františkův vývoj nepostupoval tak, jak by měl, a začal se výrazně opožďovat,“ popisuje první měsíce synova života jeho maminka Martina, která s ním sama žije v Hlučíně na Opavsku.

Nastal další kolotoč kontrol a vyšetření, na jehož konci lékaři chlapci diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu. Krvácení do mozku u něj mělo vážné následky, které se projevují zejména problémy s motorikou i řečí. „František to ale nevzdává, je velký bojovník. Od malička pilně cvičí, už ve dvou letech začal absolvovat intenzivní lázeňské pobyty v Sanatoriu Klimkovice. Od stejné doby navštěvuje denní rehabilitační stacionář Dětské rehabilitace Hlučín, ve kterém se mu dostává komplexní péče a zvyšuje se šance na zařazení do běžného života. V denním stacionáři podstupuje i speciální neurorehabilitace. Dále dojíždíme do rehabilitačního centra v Ostravě a pravidelně navštěvujeme klinického logopeda,“ vysvětluje paní Martina. Cvičení je pro Františka nezbytnou součástí každého dne, bez něj se bohužel neobejde. Díky němu ale ušel obrovský kus cesty a udělal viditelné pokroky, ze kterých má radost on i jeho maminka.

Františkovi je nyní šest let a po mentální stránce se postupně zlepšuje. Bohužel ale doposud nezvládne samostatně stát ani chodit, několik krůčků udělá jen s dopomocí a oporou, většinou se pohybuje lezením po čtyřech. Kvůli zkrácení Achillových šlach, které se lékaři snaží korigovat pomocí speciálních ortéz, nedošlápne na patu. „Bohužel ortézy, které jsou dostupné v ČR, nedokáží podchytit vše a částečně nám přestávají vyhovovat. Už delší dobu vím o ortézách jedné firmy z Vídně. Jejich cena se ale pohybuje kolem 150 tisíc korun. Velmi ráda bych je Františkovi pořídila, snad se nám na ně podaří zajistit dostatek financí. Pojišťovna je bohužel nehradí. Jejich pořízení nám dá mimo jiné naději, že se v budoucnu vyhneme operaci, která synovi hrozí.“

Veškerá péče, kterou paní Martina popisuje, je časově i finančně náročná. Nejvíce financí je třeba na zajištění pravidelných výdajů za terapie, rehabilitace či potřebné pomůcky. „Díky Dobrým andělům, kteří přispívají a pomáhají nám i dalším rodinám, je naše situace mnohem snazší. Mohu synovi dopřát potřebnou péči a pokroky jsou opravdu znát. Věřím, že se dočkáme vysněných prvních samostatných krůčků,“ doufá paní Martina, která byla ještě nedávno se synem v izolaci. „Ven smí lidé jen s rouškou a tu František nezvládal nosit. Když už v ní chvíli vydržel, celou ji hned poslintal. Náš jediný výlet byl na balkón. S nákupem nám pomáhali moji rodiče, vždy ho nechali za dveřmi. Posledních pár dnů František pomalu začíná nošení roušky chápat a my se konečně dostaneme i na krátkou procházku.“