S paní Janou z Brna jsme vám přinesli rozhovor již dříve. V květnu 2017, dva měsíce poté, co začala pracovat na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno, sama onemocněla rakovinou prsu. I přesto ale až na krátké období nepřestala pracovat. V našem dalším rozhovoru jsme si tak mohli povídat o dopadu aktuální situace na provoz onkologického oddělení.

Paní Jano, co vše se pro oddělení v posledních týdnech změnilo?

Bylo toho mnoho, přijali jsme nová režimová opatření, která začínají už při vstupu do areálu nemocnice, kde je pacientům i jejich doprovodu měřena teplota. Týká se to i dětí v onkologické léčbě, které mohou mít v jejím důsledku zvýšenou teplotu. V tomto případě vše řešíme individuálně a tyto pacienty oddělujeme od ostatních. Kontrolovány jsou i děti s doprovodem, které k nám přijíždějí v sanitkách. Sestry a lékaři jsou rozděleni do dvou pracovních skupin, které se navzájem nesmí potkat. V případě, že se v jednom z týmů objeví podezření na Covid-19, nastupuje tým druhý. Všechny sestry, které mají děti, se rozhodly zůstat v práci a péči o děti zajistit jinak. Ani chronicky nemocný personál neodešel na neschopenku, všichni se snažíme vydat ze sebe co nejvíc. Naše nemocnice navíc v březnu utrpěla kybernetický útok, a tak jsme nějaký čas nemohli pracovat na počítačích, což nám velice znesnadňovalo práci.

Jakým způsobem si předáváte informace při výměně směn?

Ke komunikaci používáme skupinový chat, kde si vyměňujeme poznatky z každého dne.

Co vše se změnilo pro děti, které podstupují onkologickou léčbu? Došlo například k posunutí léčby, zavedení přísnějšího režimu nebo přesunu části léčby do domácího prostředí?

Ke změnám v léčbě nedošlo, pacienti v aktivní léčbě jsou i nadále léčeni ambulantně nebo za hospitalizace. Abychom se mohli plně věnovat dětem v léčbě, odložily se kontroly pacientů po skončení léčby nebo v remisi, kteří zároveň nemají žádné potíže. Přísnější jsou ale hygienické podmínky a jak jsem již zmiňovala, více kontrolujeme pacienty při vstupu do nemocnice.

V České republice si lidé začali vzájemně pomáhat, vzedmula se neuvěřitelná vlna solidarity. Setkala jste se s něčím podobným také vy osobně?

Maminka nemocné pacientky mi darovala poslední volný respirátor. Na dotaz, zda má i pro sebe, odpověděla, že bude mít, ať si ho vezmu. Také nám pro děti na onkologii přivezla ušité roušky. Bylo to moc dojemné, navíc od člověka, který sám tyto pomůcky potřebuje.

Dobrovolníci nosí našité roušky, pacienti nám dokonce občas dovezou i drobné občerstvení. Všem moc děkujeme.

Jaká je situace na oddělení?

Roušky a dezinfekci máme, v případě podezření na Covid-19 máme k dispozici i pomůcky vyšší ochrany. Nám sestrám dělají radost různá videa a písničky, které kolují na internetu, je to dojemné. Moc si toho vážíme a děkujeme. Povzbuzujeme se navzájem, ať už sestry mezi sebou, nebo lékaři sestry.

Oslabená imunita vašich pacientů vyžaduje dodržování sterilního prostředí. Dezinfekční gely nebo roušky je často provází první rok léčby. Jak vnímají jejich nedostatek? Daří se pro ně zajistit vše potřebné?

Dostali jsme od sponzorů dezinfekční gely, které jsme rozdávali zároveň s jednorázovými rouškami. V čekárně mají pacienti i jejich doprovod k dispozici ušité roušky. Zda jsou naši pacienti dostatečně zásobení jednorázovými pomůckami, nemohu posoudit.

Jak celou situaci vnímáte vy sama?

Onkologičtí pacienti, ať už v léčbě či vyléčení, mezi které se řadím i já, mají výjimečnou vlastnost – smíření. Zpočátku jsme měli strach, manžel chtěl, abych zůstala doma, ale odmítla jsem. Nemůžu odejít z boje. Máme tři děti, které můj postoj chápou a snaží se být co nejvíce nápomocné. Tak jako všichni dodržují režimová opatření nejen kvůli sobě, ale i kvůli mně, abych mohla i nadále chodit do práce.

Sama mám obavy z průběhu nemoci v případě nákazy Covid-19, nebo abych nenakazila děti a manžela, ale to bohužel patří k mé práci. Jsem si vědoma, že máme jedno z nejlepších zdravotnictví, našim lékařům a sestrám věřím. Je na nás, abychom se pokyny v současné chvíli řídili a všichni dělali maximum.

Co by zdravotníkům usnadnilo práci?

V současné situaci by nám pomohlo, kdyby rodiče našich pacientů byli shovívaví a měli strpení. Víme, že čekají dlouho. Měli by dbát pokynů, a pokud přišli do kontaktu s virem Covid-19, tak zavolat a upozornit nás. Věřím, že za nějaký čas pandemie pomine a všichni se vrátíme k běžnému způsobu života. Rodiče nebudou vystrašení, vystresovaní a unavení. Opět budeme plní síly a elánu. Nezapomínejte se usmívat. Úsměv nic nestojí a mnohdy pomůže lidem kolem vás. Buďte optimističtí, protože to v této stresové situaci pomůže nejen vám, ale hlavně vašim dětem a o ty jde především. Nebojte se, spolu to dáme.

Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří se zapojují do pomoci jak v nemocnici, tak mimo ni – vyjmenovat je všechny by bylo na dlouho – a samozřejmě i Dobrým andělům. Mým velkým snem a přáním je, aby se český národ včetně národnostních menšin semkl a dobrovolně pomáhal potřebným. Aby k sobě všichni byli vstřícní i po skončení pandemie.