Táta ji nosí denně v náruči po schodech - příběh Lucinky
11.3.2020, Andělský blog, PříběhyPan Jiří z Děčína pracoval dříve jako dělník, před pár lety se ale s těžkým srdcem rozhodl ve svém zaměstnání skončit a naplno se věnovat devítileté dceři Lucince. O ni i o desetiletého syna Jirku pečuje převážně sám. „Lucinka má od narození dětskou mozkovou obrnu, která zapříčinila omezení hybnosti. Po rovném povrchu zvládá sice samostatnou chůzi, ale jakmile ji vystavíte nerovné cestě, kopci nebo schodům, potřebuje pomoc. Bydlíme ve druhém patře, denně ji nosím v náruči nahoru i dolů,“ popisuje pan Jiří. Lucinka se navíc potýká i se středně těžkou mentální retardací. Nemluví a se svým tatínkem proto nacvičuje jinou metodu komunikace doporučenou odborníky. Lze si ji představit jako velmi zjednodušenou formu znakování.
Lucinka potřebuje asistenci při oblékání, hygieně, přijímání potravy i dalších sebeobslužných činnostech. Několikrát týdně dojíždí se svým tátou na rehabilitaci s koňmi - hipoterapii a další rehabilitace. „Dvakrát ročně se s dcerou snažím jet na měsíční lázeňský pobyt. Jeden je hrazen pojišťovnou, druhý si hradíme z vlastních prostředků,“ vysvětluje pan Jiří. Jeho cena se pohybuje ve výši několika desítek tisíc korun. S úhradou pobytů, hipoterapie a dalších potřebných výdajů na péči o Lucinku, jako je například nákup vzdělávacích pomůcek, ale i zajištěním běžného chodu domácnosti, rodině pomáhají Dobří andělé. „Z příspěvků od dárců dětem pořídím sem tam i drobný dárek pro radost,“ dodává pan Jiří. „Díky tomu jsou o něco šťastnější, za což bych jim všem chtěl moc poděkovat.“