Paní Jitka z Břeclavi vychovává se svým mužem tři syny - čtrnáctiletého Viktora, osmiletého Richarda a dvouletého Gabriela. Začátkem roku 2018 jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu.

„Má léčba probíhala v šedesát kilometrů vzdálené brněnské nemocnici. Nejdříve chemoterapie, potom ozařování a operace. Nikdy dříve jsem nepřemýšlela o náročnosti léčby a netušila jsem, jak moc zasáhne celou rodinu,“ začíná své vyprávění. „Změnilo se úplně vše. V té době jsem byla doma s dětmi na rodičovské, nejmladšímu synovi byl jeden rok. Prožívali jsme rodinnou idylku a z ničeho nic bylo vše jinak. Nejvíc mě trápilo, že jsem se svým klukům nemohla naplno věnovat a pouze jsem z dálky sledovala, co se děje.“

Protože její manžel Pavel pracuje jako dělník na dvanáctihodinové denní i noční směny, musela rodina přistoupit k razantnímu řešení. Prostřední syn Richard, v té době čerstvý prvňáček, se sice dočasně, ale téměř na dva roky přestěhoval k dědovi. Babička zůstala v domácnosti s paní Jitkou a starala se nejen o ni, ale i o tenkrát ročního Gabriela. „Ríša se v té době zhoršil ve škole, nechápal, že s námi nemůže být, stávkoval a plakal. Zatímco Viktor nám neuvěřitelně rychle dospěl a hodně se osamostatnil. Když jsem se ho nedávno zeptala, jak na toto období vzpomíná, řekl mi, že mu bylo smutno a bál se, ale nechtěl mě tím zatěžovat, protože mi bylo špatně,“ vzpomíná Jitka.

Po náročné operaci se paní Jitka potýká s chronickou únavou, omezenou hybností ruky a problémy s lymfatickým systémem: „Po celý den nosím speciální rukáv a na noc si místo musím bandážovat. Pravidelně docházím na lymfatické masáže a dalších deset let u mě bude probíhat hormonální léčba, která spočívá v každodenním užívání léků a injekci jednou za měsíc.“

S potřebnými finančními výdaji rodině začali pomáhat Dobří andělé. „Na začátku léčby nám příspěvky částečně pomohly uhradit vůz, který jsme neměli. Během léčby je oslabena imunita, často se jezdí do nemocnice a auto je hodně potřebné. S tím se pojí i úhrada pohonných hmot, dále léků, mastiček na ošetření kůže či speciální rehabilitace,“ popisuje pan Pavel a Jitka jej doplňuje: „Po celou dobu mi byl velikou oporou. A nejen on, jako rodina jsme se semkli.“

Oba se jednoznačně shodují: „Příspěvky od Dobrých andělů jsou neocenitelné a pro naši rodinu moc důležité, díky nim můžeme dát dětem vše, co potřebují. Jsme moc rádi, že je spousta Dobrých andělů, a že pomáhají rodinám ve složité situaci, jako je ta naše. Všem přejeme hlavně spoustu zdraví!“