Jsou tomu 3 roky, co čtrnáctiletý Maxmilián z Dačic onemocněl lymfoblastickým lymfomem, a také 3 roky, co mu pomáhají Dobří andělé. Na začátku března tak rodina dostane poslední andělský příspěvek a při té příležitosti nám napsala jeho maminka Martina…

Dobří andělé,

rádi bychom vám touto cestou poděkovali za tři roky vaší pravidelné pomoci. Víte, ohlížet se zpátky a vzpomínat na léčbu našeho syna Maxmiliána je pro nás stále poměrně bolestivé. Bylo mu jedenáct let, když mu lékaři diagnostikovali lymfoblastický lymfom, nádorové onemocnění krve. Dostal 70 dávek různých chemoterapeutických látek nitrožilně, k tomu ještě 13 navíc aplikovaných přímo do mozkomíšního moku. S každou dávkou chemoterapie Max postupně ztrácel síly, hubnul, jednu dobu byl tak zesláblý, že skončil na čas na vozíčku. Při 150 cm vážil 25 kg.

Postupně se přidaly i další komplikace. O vlivu na psychiku nás všech a fungování celé rodiny v té době ani nelze psát. Zanechalo to v nás všech stopy a pořád se s tím potýkáme, bojujeme. Tato životní zkušenost se stále odráží v našem každodenním životě.

Já jako matka mám zdravotní problémy, které dle mé obvodní lékařky, spustilo ono stresové období. Mladší sestra Maxíka, tehdy pětiletá Martinka, v té době rostla „jako dříví v lese“, přebývala hodně u babiček, známých. Hlídal, kdo mohl. Nyní se to negativně projevilo v souvislosti s jejím nástupem do první třídy. Starší dcera Bára, která v té době studovala vysokou školu, bývala v případě občasné potřeby s Maxíkem i přes noc v nemocnici. Celá situace se však na ní podepsala po psychické stránce. Naopak Maxík si užívá toho, že si „vybojoval“ život a je živější ve škole - „zlobí“. Přestože si paní učitelky někdy stěžují, tak jeho zlobení či zapomínání nepovažuji za důležité. Žije, to je důležité. Trápí ho však jeho fyzická zdatnost, bývá unavený, trpí infekcemi dýchacího ústrojí. Před nemocí byl velmi dobrým a nadějným fotbalistou, nyní už nepodává takové výkony.

Vaše pravidelná finanční pomoc pro nás byla a je takový malý dar z nebes, měsíční finanční injekce. Kromě toho, že s léčbou a všemi okolnostmi okolo ní, se zvýšily poměrně znatelně rodinné výdaje, jsem nemohla chodit zhruba rok do zaměstnání. Musela jsem být s nemocným synem v nemocnici či doma. Každá koruna se hodila. Mohli jsme díky vám synkovi koupit vlastní tablet, mnoho jiných her a věcí, které mu pomáhaly přežívat období léčby a rozptýlit ho. Také nové jízdní kolo a lyže, aby se po ukončení intenzivní léčby pomalu dostával do kondice.

Nyní už zase pracuji, ale peníze od vás velice oceňujeme i v současné době, kdy se pořád ještě vzpamatováváme z toho, co jsme prožili od února 2017. A co nás ještě čeká? Pravidelné kontroly po třech měsících a později po půl roce, znovu naočkování proti nemocem, proti kterým se povinně očkuje, protože chemoterapie zrušila účinky původních očkování. No a jinak doufáme, že se ta hrůzná nemoc již nikdy u syna neobjeví!

Tímto vám z celého srdce ještě jednou děkujeme, Dobří andělé, za vaši pomoc i soucítění, kterého si velmi vážíme. Přejeme vám ve vašich životech jen to dobré.

Martina, Lukáš, Bára, Martinka a Maxík