Pan Ivo ze Šternberku na Olomoucku se svou partnerkou Alenou a tříletým synem Adámkem těšili na příchod dalšího člena rodiny. Pořídili si byt na hypotéku a přestěhovali se konečně do vlastního. Ivovi se dařilo i v zaměstnání – jako projektant v oboru hydrauliky spolupracoval na velké zakázce v Rusku. V lednu 2018, krátce po nastěhování se do nového, se Ivo začal potýkat se zadýcháváním a bušením srdce: „Z ničeho nic pro mě nebylo jednoduché vyjít do druhého patra. Navštívil jsem praktického lékaře, který mě poslal na několik vyšetření. Nezdálo se mu, že mi po 45 minutách v čekárně naměřil puls 110. Z výsledků krve jsem se dozvěděl, že mám leukémii. Lékař v nemocnici byl upřímný. Řekl, že je to vážné, léčba je dlouhá, bude trvat několik let a mé šance jsou 50:50.“

V nemocnici si Iva rovnou nechali, což samozřejmě znamenalo přerušení zaměstnání. Nastoupil na tři série chemoterapie. „Už první byla úspěšná a všechny rakovinotvorné buňky zničila. Nevyhnul jsem se komplikacím, dostal jsem trombózu a zápal plic. Druhou sérii chemoterapie mi lékaři dali pro jistotu a třetí je udržovací - má zabránit návratu onemocnění,“ vysvětluje. Mezitím se jeho družka Alena pomalu začínala připravovat na porod. Šimonek se narodil na konci května minulého roku. Pár týdnů na to Ivo podstoupil transplantaci kostní dřeně. Týden poté se objevila vážná reakce štěpu proti hostiteli. Ivo byl měsíc a půl hospitalizovaný, zatímco jeho partnerka pečovala doma o dvě malé děti. „Svou přítelkyni obdivuji. Je úžasné, jak to vše zvládla a zvládá. Neskutečně silná žena,“ komentuje situaci Ivo.

Od transplantace nyní uplynul víc než rok, pan Ivo však stále nemá vyhráno. Jeho zdravotní stav komplikuje reakce štěpu a on proto dojíždí každých 14 dnů na infuze do nemocnice. „Na návrat do zaměstnání zatím pomýšlet nemohu, ale cítím, že se můj zdravotní stav pomalu zlepšuje. Ani do těch schodů už se tolik nezadýchávám,“ dodává.

S rodinným rozpočtem to bylo od začátku napjaté. Paní Alena je na rodičovské dovolené a péče o dvě děti jí nedovolí docházet ani na brigádu. V nemocnici rodině doporučili pomoc Dobrých andělů. „Nejvíce nám jejich příspěvky pomáhají s běžných chodem domácnosti a placením splátek na hypotéku. Když se objeví nemoc a do toho se narodí dítě, nemáte prostor ani možnosti na to řešit vaše závazky. Ivo tehdy uzavřel životní pojistku, právě z důvodu naší hypotéky, abychom nic nepodcenili. Nemoc se však dostavila dva a půl měsíce po uzavření smlouvy, ve které byla podmínka, že pojistku vyplatí pouze v případě, že se objeví nemoc až po uplynutí 3 měsíců od podepsání,“ popisuje nešťastnou souhru okolností Alena. „A tak nás zachraňují Dobří andělé, kterým při této příležitosti moc děkujeme,“ doplňuje ji Ivo. Oba dva partneři se shodují, že nemoc jim mnoho změnila, ale také dala jiný pohled na život: „Důležité je zdraví, ostatní jsou jen malé věci.“