„Jsem maminkou šesti dětí, z toho čtyři jsou ještě nezaopatřené, a manželkou hodného manžela, který se vždycky zodpovědně staral jak o nás, tak o druhé,“ začíná své vyprávění paní Zdenka z Poličné na Vsetínsku, která se potýká s rakovinou střeva. „Nemoc, která náhle přišla do naší rodiny, nás všechny hodně zaskočila a stále se s tím snažíme srovnat. Není to jednoduché. Děti jsou vyděšené, ale jsme rozhodnuti se s nelehkou situací, která znamená omezení pro náš doteď nastavený režim, poprat. Byli jsme vždycky tým a bojovníci.“ Protože Zdenčin manžel Roman pracuje v Praze a doma je pouze i víkendu, přes týden pomáhají mamince hlavně děti. Nejstarší Dominik (24), který je vojákem z povolání, vozí paní Zdenku do nemocnice a stará se i o ostatní sourozence. Devítiletá Viktorka, jedenáctiletý Jáchym a čtrnáctiletý Maxim chodí do základní školy, devatenáctiletý Samuel dokončuje studium strojírenství na střední škole. 22letá Klára, která je již stejně jako Dominik samostatná, pracuje v zahraničí.

Zhoubný nádor u paní Zdenky lékaři diagnostikovali na jaře 2018. „Nejdříve jsem začala mít křeče v podbřišku, netrvalo to dlouho a byla mi diagnostikována rakovina. V té době už byl nádor větší a metastazoval i do dělohy a vaječníků. Mám za sebou operaci a několik sérií chemoterapie, bohužel se ale rakovina rozšířila i do jater. Operovat mě už nemohou, bylo by to veliké riziko,“ popisuje. Zkušenost s rakovinou již bohužel paní Zdenka má, před čtyřmi lety se starala o svou maminku, která tomuto onemocnění nakonec podlehla.

V léčbě se lékaři aktuálně zaměřují na metastázy. Od léta paní Zdenka podstoupila další sérii chemoterapie: „Dávali mi silnější dávky, a upozornili mě, že mi bude ještě hůře a zřejmě přijdu o vlasy. Nyní se cítím unaveně. Bolesti se nějak ozývají, ale dá se to zvládnout. Čeká mě kontrolní vyšetření, kde se zhodnotí účinky léčby.“

O pomoc Dobrých andělů rodina požádala koncem roku 2018. „Těžko se dá slovy úplně vyjádřit, jak moc velkou pomocí je pro nás podpora od Dobrých andělů. Dodává nám doma všem naději a také určité uklidnění, že to, co prožíváme, není jen naše starost, ale že na nás myslí i jiní lidé. Moc děkujeme.“