Jana z Karlových Varů od malička ráda pekla a svůj koníček v dospělosti proměnila povolání, stala se cukrářkou na volné noze. Jak to ale občas bývá, život jí připravil několik nástrah. Se svou dcerou, čtrnáctiletou Magdalénou, dvacetisedmiletým synem Honzou a pomocí Dobrých andělů je však dokázala překonat.

Jano, vzpomínáte si, kdy jste upekla svůj první dort?

U mě to od začátku nebylo ani tak o dortech. S kamarádkami jsme pekly perníčky. Tehdy jsem pracovala jako květinářka, po nečekané výpovědi jsem stála na ulici a v hlavě se mi hned rozjížděl plán, jak tu svoji perníčkovou lásku začnu provozovat ve velkém. Od začátku jsem měla štěstí a vybudovala si hned síť pravidelných odběratelů. Dorty k perníčkům přibyly až v poslední době. A protože jsem bývalá květinářka, květiny na nich nesmí chybět.

O Magdalenku a Honzu se nyní staráte sama, jak už je to dlouho?

S Majdou jsme samy od jejích dvou let, takže 12 let. Její starší brácha už je taková samostatná jednotka, ale je nám velikou oporou.

Jak jste svou práci zvládala skloubit s péčí o dceru?

To je otázka na tělo. Mám neustále výčitky, že nic nezvládám, a že mám na Majdu málo času. A možná i neustálý shon a stres, mohl být jednou z příčin mého onkologického onemocnění.

Rakovinu prsu vám diagnostikovali v únoru loňského roku. Musela to být veliká rána…

Byl to pro nás šok, ale od začátku jsem k této nemoci přistupovala jako k chřipce. Prostě se to vyléčí! Před 5 lety si tímto onemocněním prošla i má sestra, měla jsem tedy příklad, že to jde.

Kliničtí psychologové, kteří podporují rodiny, v nichž se objevila rakovina, se přiklánějí k tomu, aby byl nemocný rodič ke svým dětem upřímný. Jak to máte vy? Našla jste odvahu říct dětem svou diagnózu?

Ano, hned jsem o tom s nimi mluvila. Slíbila jsem jim, že všechno zvládneme. A to se daří i například díky Dobrým andělům.

S čím vám příspěvky pomáhají?

Protože jsem OSVČ a neplatila jsem si nemocenské připojištění, najednou jsme se ocitly s Majdou v nejisté finanční situaci. I přes veškerou léčbu jsem musela pracovat dál, ale nešlo to jako dřív.  Příspěvky, které nám každý měsíc Dobří andělé posílají, nám pomohly částečně dorovnat chybějící příjem. Jsem velmi vděčná lidem, kteří přispívají.

Jak probíhá vaše léčba?

Můj nádor byl hormonálně citlivý, takže proběhla operace prsu, kterou následovala série ozařování, a pak další větší gynekologická operace. Hormonální léčbu mám po celou dobu. Bohužel moje tělo si s ní nějak nerozumí, provázejí mě velké bolesti kloubů, návaly a podobně. Právě kvůli těmto komplikacím mi nejde pracovat jako dřív.

Více než 50 % bývalých onkologicky nemocných rodičů se po léčbě dlouhodobě potýká s chronickou únavou. Dotkla se i vás?

Únava mě provází po celou dobu léčby. Jak to už bývá, někdy je to lepší, někdy horší.  Nikdy jsem moc nefňukala, ale jsou dny, kdy je mi ouvej.

Měla jste oporu v rodině? Kdo pomáhal s péčí o Magdalénku?

Krom mých dětí mám úžasnou sestru, je pro mě obrovskou oporou. Mám skvělé kamarádky, které nemají problém vždy pomoct. A stojí při nás i ti Dobří andělé.

Kdy má vaše léčba skončit?

Měla by trvat ještě 3,5 roku…

Co byste vzkázala těm, kteří mají podobnou zkušenost jako vy? Jak byste jim dodala odvahu vše zvládnout?

Každý jsme nějaký… Já jsem hodně pozitivní člověk, a to mi vše usnadňuje. Veselí lidé to mají v takové situaci dle mého názoru jednodušší. Přála bych všem pozitivní přístup a negativní výsledky vyšetření :-)

Co byste naopak vzkázala těm, kteří uvažují, že by se stali Dobrými anděly?

Tím, že jsem onemocněla, a začala od Dobrých andělů dostávat finanční pomoc, dost lidí kolem mě začalo přispívat. Až ukončím léčbu, začnu taky. Tato pomoc má opravdu smysl. Moc za ni děkujeme!

Děkujeme za rozhovor a do budoucna vám přejeme jen to nejlepší.