Paní Monika z Bohuňovic na Olomoucku je maminkou dvou krásných dcer, osmiletých dvojčátek Terezky a Elišky. Když byl holčičkám rok, lékaři jim diagnostikovali závažné nervosvalové onemocnění –  míšní svalovou atrofii III. typu.

Holčičky se narodily 11 let poté, co byl paní Monice odoperován nezhoubný nádor mozku. Operace byla úspěšná, ale dodnes si s sebou nese následky v podobě epilepsie a problémů se štítnou žlázou, proto je v částečném invalidním důchodu. Tatínek s rodinou nežije, a tak péči o dcery musí z velké části zajišťovat sama. Velkou podporou pro ni jsou její rodiče, kteří vypomáhají i finančně. „Tím, že jsem částečně invalidní, měla jsem problém najít si práci na delší dobu a s normální výplatou. Do zaměstnání nyní chodím, ale protože jsem na holky sama, pracuji na zkrácený úvazek,“ vysvětluje finanční situaci rodiny paní Monika.

Když se Monika od dětské lékařky dozvěděla, že by i jim mohli Dobří andělé pomoci, neváhala a zkusila si podat žádost. Vzhledem k tomu, že je svalová atrofie progresivním onemocněním, pohyblivost Terezky a Elišky se bude bohužel zhoršovat. Postup nemoci se nedá zastavit, ale včasnou rehabilitací a léčbou se dají její projevy výrazně zpomalit.

S čím pomáhají příspěvky od Dobrých andělů a proč jsou pro rodinu nepostradatelné? „Dcerám jsem z nich pořídila například pomůcky, které jim pomáhají lépe chodit,“ říká paní Monika a dodává: „Holky rády jezdí na kole, ale nevydrží dlouho šlapat. Proto mám v plánu pořízení speciálních kol, na nichž se jim pojede lépe a budou se moci dopravit třeba do školy. Potřebují také speciální ortopedickou obuv. Dobří andělé mi pomáhají zajistit pro dcery kvalitní pomůcky a rehabilitaci, která je při tomto typu onemocnění nejdůležitější. Moc si jejich pomoci vážím a děkuji jim.”

I přesto, že jsou holčičky jednovaječná dvojčata a trpí totožným onemocněním, Terezka je na tom o něco hůře než její sestra. “Terka chodí mnohem pomaleji. Utíkat neumí ani jedna, zvládnou pouze rychlou chůzi, a to pouze na kratší vzdálenost. Při jakémkoli pohybu se brzo unaví. Potíže mají i s chůzí do schodů, musí se držet zábradlí a přitahovat.” Terezka i Eliška nastoupily loni v září do 1. třídy a v době školní výuky jim pomáhá asistentka. Prozatím na dopravu do školy využívají svozovou službu, která je každý den vyzvedne doma a vysadí před školou, kde na ně již čeká asistentka. V budoucnu maminka doufá, že našetří na již zmiňovaná speciální kola a holky budou samostatnější. Obě děvčata pravidelně rehabilitují, chodí plavat a v plánu mají také terapii s koňmi – hipoterapii. Aktuálně se chystají i na rehabilitační pobyt v lázních, který pro ně bude znamenat mnohonásobně intenzivnější rehabilitaci.