Akutní leukémie, nádorové onemocnění krve, je nejčastějším onkologickým onemocněním u dětí. Pětileté Lucince ze Semil leukémii lékaři diagnostikovali krátce před třetími narozeninami. Kvůli Downovu syndromu, s nímž se potýká od narození, má bohužel 56x vyšší riziko, že se u ní leukémie objeví, než je tomu u zdravých dětí.

„Léčbu jsme zahájili v Hradecké nemocnici, později jsme se ale museli přesunout do pražské Fakultní nemocnice Motol, kde mají více zkušeností s leukémií u dětí s Downovým syndromem. V Hradecké nemocnici jsme byli prvním takovým případem,“ vypráví paní Lenka, která se svým manželem Radimem vychovává ještě dceru Evičku (13) a syna Julíka (10).

V první fázi strávila Lucinka s maminkou v nemocnici tři měsíce. Hned v prvním týdnu rodinu oslovila staniční sestra a doporučila jim, aby se obrátili na nadaci Dobrý anděl. „První příspěvek od Dobrých andělů nám přišel hned následující měsíc po odeslání žádosti o pomoc. Poděkování patří nejen dárcům, kteří přispívají nám, ale i těm, kteří pomáhají ostatním rodinám. Pomoc nám dodává sílu žít částečně normální život,“ děkuje paní Lenka.

V pozdějších fázích léčby mohla být Lucinka v nemocnici méně často. Pokud šlo vše podle plánu, týdenní hospitalizaci, při níž dostávala chemoterapii, vždy střídalo deset dní v domácím prostředí. „Pro celou naši rodinu nebyla situace jednoduchá i přesto, že mají děti nádherný vztah a starší sourozenci se snaží Lucince maximálně pomáhat. Nejdříve pro ně bylo těžké pochopit, že má dcera Downův syndrom, a že nebude nikdy taková jako zdravé děti. A teď další rána. Přistoupili k tomu ale výborně a nedají na ni dopustit. Jsem moc ráda, že chápou, že Lucinka potřebuje větší péči a neberou to tak, že na ně máme méně času,“ říká s vděčností Lenka.

Během léčby byla rodina bohužel často odloučená. Lucinka měla oslabenou imunitu a musela dodržovat přísné hygienické podmínky. Zejména větší kolektiv pro ni nebyl vhodný. Kvůli riziku infekce byl domácí úklid s dezinfekčními přípravky na denním pořádku. Ohrozit léčbu mohla i běžná viróza a tak se rodina, na základě doporučení lékařů, rozhodla pro radikální řešení - starší sourozenci se přestěhovali k babičce a dědovi do Vrchlabí. S maminkou a sestřičkou se proto viděli v průběhu roku, kdy byla léčba nejintenzivnější, jen párkrát.

V září loňského roku se za rodiči do Vrchlabí přestěhovala i Lenka s Lucinkou. V té době probíhala v Semilech rekonstrukce chodníku a lékaři opět nedoporučili Lucince pobývat v takto prašném prostředí. Od února už jsou ale opět doma. Daří se jí dobře a jednou za měsíc s maminkou jezdí na kontroly. Bohužel ji v nejbližší době čeká operace srdíčka – chemoterapie způsobila zhoršení srdeční vady, s níž se potýká od narození. Držíme pěsti!