Devítiletý Honzík z Brna chodí do druhé třídy a do školy vždy těší, možná i proto, že součástí vyučování je jízda na koni a hra s pejsky. Jeho škola je speciální, a to nejen kontaktem se zvířecími kamarády. Chodí do ní děti, které potřebují trochu jiný přístup a potýkají se, třeba jako Honzík, s kombinovaným onemocněním.

Honzík se podíval na svět o tři týdny dříve, přesto mohl jít s maminkou Lenkou domů už po pěti dnech. Nic nenasvědčovalo tomu, co se událo za pár dní. “Najednou nechtěl pít, zrychleně dýchal a jeho kůže byla velice studená. Jeli jsme do nemocnice, kde prodělal zástavu dechu. Musel být intubován a napojen na umělou ventilaci. Druhý den byl uveden do umělého spánku, ve kterém bojoval statečně o život po dobu pěti týdnů. Poté se lékaři rozhodli, že ho zkusí odpojit, aby zjistili, zda bude schopen dýchat sám. Bylo to sice strašné, ale zvládl to. Další vyšetření prokázala, že prodělal zánět mozkových blan. Měl trombózu v mozku a mrtvici v čelních lalocích. V nemocnici jsme byli téměř čtyři měsíce,” popisuje počátek synových zdravotních obtíží paní Lenka.

Další komplikace nastaly záhy. V necelém roce se Honzíkovi v komorách mozkových začal hromadit mozkomíšní mok. Řešením bylo voperování tzv. shuntu, což je hadička, která odvádí přebytečnou tekutinu do dutiny břišní. Později se přidala bohužel i středně těžká mentální retardace a epilepsie, kterou se naštěstí úspěšně daří korigovat léky. Ty však mají vedlejší účinek – zavodňování. A tak, i když Lenka s Honzíkem dodržují velmi zdravou životosprávu, svádí boj s ručičkou na váze. “Trochu pomáhají lymfatické masáže, snažíme se hodně chodit na procházky a plavat. Trénink pohybu je nutný i kvůli lepší koordinaci těla. Máme doma zapůjčený motomed, což je takové speciální kolo, pro které se Honzík nadchnul při pobytu v lázních. Po příchodu ze školy chce jít hned jezdit a před spaním znovu. Snad mu to dlouho vydrží,” vypráví s úsměvem maminka.

Pokroky jsou znatelné i v oblasti řeči a komunikace. “Honzík nám dělá radost. Každý druhý víkend tráví se svým tatínkem, mají se navzájem moc rádi. Za což jsem velice vděčná. Doma hodně trénujeme logopedii, počty a čtení obrázků. Minulý rok se naučil psát číslici 1 a 2, moc ho to baví,”  komentuje synovy úspěchy Lenka. Za každý posun je velmi ráda, ale ví, že bez pomoci celé rodiny, spolupráce se školou, logopedkou, fyzioterapeuty a dalšími terapeuty, by to vše nebylo možné. Velkou podporou jsou pro Lenku i Dobří andělé, z jejichž příspěvků hradí rehabilitace, lázně, zmiňované masáže a speciální obuv. Požádat o pomoc pro ni nebylo snadné. “Ze začátku mi bylo téměř stydno příspěvek přijímat, ale dnes jsem moc ráda, protože mi hodně pomáhá i po psychické stránce. Jsem klidnější, když vím, že mám na účtu malou rezervu. Všem dárcům s pokorou děkuji za podporu. Je skvělé vědět, že existují i lidé, kteří nemyslí sami na sebe, ale i na lidi, které v životě potkalo velké trápení. Honzíkovy útrapy a zdravotní komplikace v jeho téměř devítiletém životě přinesly všem v naší rodině velkou zkoušku. Na druhou stranu mě to všechno velice posílilo. Raduji se z každého Honzíkova úsměvu a neřeším malichernosti. Člověk by neměl nikdy ztrácet naději, i když to mnohdy v životě beznadějně vypadá.”