Pečovat o vážně nemocného je fyzicky i psychicky náročné. Své o tom ví i manželé Pavlína a Emanuel z Lázní Toušeň, kteří společně vychovávají sedmnáctiletou Sylvii a dvanáctiletého Honzíka. Sylvinka se potýká s kombinovaným postižením – kvůli těžké skolióze páteře nosí každý den korzet, nemluví, dorozumívá se pomocí ukazování. Ve většině běžných úkonů je závislá na pomoci druhé osoby.

„Sylvinka má již od narození těžkou dětskou mozkovou obrnu,“ vypráví paní Pavlína. „I přesto, že prognóza lékařů zněla ‚absolutně ležící dítě‘, tak díky pravidelné rehabilitaci, pobytům v lázních a léčebnách Sylvinka dnes leze, staví se a je schopna ujít pár metrů za ruku. K běžnému životu potřebuje mechanický vozík.

Dcera je plná života, avšak její postižení jí neumožňuje zapojení do aktivit běžných pro její vrstevníky. Proto ji pravidelně vozíme do kolektivu, kde jsou i jiné nemocné děti – jezdíme na kroužky v rodinném centru, kam se vždy velice těší. Nejvíce je nadšená z dívčího klubu a keramiky. Miluje jízdu na kole, plavání, děti a kolektivní hry, do kterých se s radostí a nadšením naplno zapojuje. Je vždy usměvavá a s dobrou náladou.

Vážení Dobří andělé, chtěla bych Vám za celou rodinu poděkovat. Vaše příspěvky nám pomáhají hradit asistentku, která se stala Sylvinčinou velikou kamarádkou. Využíváme je mimo jiné také na odlehčovací služby, v rámci kterých jezdí dcera s kamarády se stejným nebo podobným hendikepem na víkendové pobyty. My se tak můžeme věnovat Honzíkovi a vynahradit mu věci, které dělat jindy nemůžeme – například navštívit místa, kam bychom se Sylvinkou a vozíkem nemohli. Děkujeme za Vaše dobrá srdce!“