Zkušenost s nádorem prsu, nejčastějším ženským onkologickým onemocněním, má i paní Petra, maminka dvou dětí ze Zlínska. O nemoci hovoří jako o náročné zkušenosti s přetrvávajícími následky. Zároveň dodává, že pro ni byla o cestou k sobě, na níž ji podpořili nejen její děti Amálka (12) a Hugo (9) a sousedka, ale také Dobří andělé.

Paní Petro, jak jste se dozvěděla o pomoci Dobrých andělů? S čím Vám dokázaly jejich příspěvky nejvíce pomoci?

O pomoci Dobrých andělů jsem se dozvěděla od lékařky, ke které jsem začala chodit na ozařování. Vyzvala mě, ať o pomoc zažádám poté, co jsem jí vyprávěla o svém životě, jehož okolnosti přinášely komplikace v léčbě. Příspěvky od Dobrých andělů mi pomáhají opravdu ve všem. Jsem věřící člověk, denně jsem neznámým dárcům děkovala a budu děkovat za finanční pomoc. I oni mi pomohli se vyléčit. Díky příspěvkům jsem si mohla dovolit zaplatit paní na pomoc s dětmi a v domácnosti, mohla jsem kupovat zdravější potraviny i si koupit drobnost jen tak pro radost.

Své povolání knihovnice jste opustila, abyste se mohla plně věnovat péči o dceru, která má Aspergerův syndrom, jenž patří mezi poruchy autistického spektra. Co vnímáte v péči o dceru jako nejnáročnější?

Jako nejnáročnější vnímám komunikaci s ní. Moje dcera mnoha věcem nerozumí, je typický Asperger, komunikační dovednosti se pořád učí, naráží na problémy a vzteká se. Vím, že mám schopnosti svojí dceři pomoci, ale nedokážu s ní být bez přestávky, bez odpočinku, protože jsem povahově jiná a komunikace s dcerou je pro mě vyčerpávající.

Co Vás upozornilo na přítomnost vážného onemocnění?

Upozornil mě samotný nález. Zpětně si uvědomuji, že mi tělo dávalo mnoho signálů, měla jsem velké starosti o dceru, s rozvodem, nevšímala jsem si sebe a hlavně jsem si nevšimla, že mám psychické potíže. Teď už vím, jak je pro mě důležité pečovat i o vlastní duši.

Podstoupila jste operaci, radioterapii a hormonální terapii, nevyhnuly se Vám ani hospitalizace v nemocnici. Kdo se během nich staral o děti?

Během celkové léčby byly děti se mnou v domácnosti vlastně pořád. Jen ve dnech, kdy jsem měla po chemoterapii (šlo o 4 víkendy) byly u táty. Platila jsem paní sousedce, která zavedla děti do školy a přivedla je i ze školy. Pomáhala mi i s úklidem. Děti v domácnosti během léčby také zapojily ruku k dílu – hlavně s praním a věšením prádla. Po operaci jsem nemohla používat bez problémů levou ruku, byla to od nich velká pomoc.

Náročná léčba s sebou často nese i další komplikace, jak se Vám nyní daří?

Jak se mi daří po léčbě? Nelituji se, přijala jsem komplikace, které přišly, a jsem moc vděčná za další dny života. Prosím, nevnímejte, další řádky jako stížnost. Energie nemám nazbyt, hodně odpočívám a protože jsem po léčbě v přechodu, zpomalila jsem. Naučila jsem se odpočívat. Již před léčbou jsem měla osteoporózu, proto mi teď hrozí roztříštění kostí. Jsem na sebe opatrná. Jizva po operaci mě při zátěži bolí a občas nemůžu pohnout rukou, která mi mírně otéká. Mívala jsem bolesti hlavy, začaly mě bolet nohy, kosti, páteř. Nemůžu nosit těžké věci, nastupuje mi artróza, doběhnout autobus je strašně namáhavé.

Lékaři pro Vás vymysleli netradiční řešení k zahnání chmurných myšlenek, jak znělo?

Snažím se na sobě pracovat. I když beru léky na duši, mám se ráda taková, jaká jsem. Naslouchám si a respektuji se. Hodně jsem si také ulevila tím, že jsem přijala všechny svoje potíže. Stále docházím k psychiatrovi, na jehož doporučení chovám morčátka, která rozptylují mé smutky. Také jsem si díky Dobrým andělům pořídila malou knihovničku, abych nemusela nosit těžké knihy z knihovny.

Jaké knihy máte ráda? Provázely Vás i během léčby?

Mám ráda humor a nekomplikovaný děj. Relaxuji u dětských knížek, moc miluji ilustrátory. Dcera říká, že jsem infantilní, souhlasím s ní. Svoje přání, malá a dostupná, si plním s radostí, takže i dětská kniha mi pomůže dobře usnout. Při léčbě mi nejvíc pomohly knihy o duši. Na to, abych si vyčistila svoje křivdy a zasunuté emoce, mi pomohla kniha Cesta od Brandon Bays. Když jsem ve stresu a potřebuji si sama pomoci, doteď z ní čerpám. K přiznání mé chybné cesty, kterou jsem šla, a nemoc mi ji pomohla napravit – aspoň částečně, doufám, mi pomohla kniha Vše je jak má být od Louisy L. Hay.