V prosinci 2016 pětičlennou rodinu z Merklína u Přeštic nečekaně zaskočila nemoc jejich, dnes desetiletého, syna Ondry. „Mysleli jsme si, že se Ondrovi na rukách objevil atopický ekzém. Pohotová lékařka při důkladné prohlídce našla také bouličku na krku. Následovalo další vyšetření, tentokrát v Plzeňské nemocnici. Na základě biopsie Ondrovi lékaři diagnostikovali Hodgkinův lymfom, nádorové onemocnění mízní tkáně. Zasažen byl od krku po bránici a okolo srdce a plic měl tekutinu. Ihned nás poslali do pražské Fakultní nemocnice v Motole,“ vzpomíná na první dny maminka Jana a dodává: „Ondra do té doby v nemocnici nikdy nebyl, bála jsem se, jak to bude. A zvládal vše skvěle, je to statečný kluk.“

Ondra ležel na několik dnů na jednotce intenzivní péče. Jakmile se nadbytečná tekutina dostala z těla, nastoupil na svou první chemoterapii. „Bylo to 5. prosince, v den, kdy za dětmi chodí Mikuláš, čert a anděl. Za námi přišlo ale více andělů, Dobrých andělů. A ti nám pomáhají dosud. V nemocnici nám poradili, abychom zažádali o pomoc nadaci Dobrý anděl. Finanční podpora nám hodně usnadnila. Do zaměstnání jsem se mohla vrátit až po roce. Všem, kteří pomáhají nejen nám, ale i ostatním rodinám patří velké díky. Jakmile to naše situace dovolí i my se staneme Dobrými anděly,“ říká paní Jana.

Ondra absolvoval celkem 6 cyklů chemoterapie. Následovalo vyšetření plic, magnetická rezonance a pak radioterapie. S maminkou neustále trávili střídavě čas doma nebo v nemocnici. Z důvodu oslabené imunity navíc Ondra nemohl do kolektivu, a tím pádem ani do školy. Když jeho léčba probíhala v domácím prostředí, navštěvovala ho třídní učitelka a paní učitelka na angličtinu. Díky nim mohl ročník dokončit a nic nezanedbat. Dalším omezením byla nízkobakeriální strava. „Vše musí být čerstvé, správně tepelně upravené, vakuově balené. Nesmíte nic znovu ohřívat a některé potraviny není možné konzumovat vůbec,“ vysvětluje paní Jana.

O 7 měsíců později mohla být léčba ukončena. I přes velikou únavu si Ondra mohl alespoň částečně opět užít prázdniny a jezdit s rodinou na krátké výlety. Od září začal navštěvovat školu na několik hodin denně a nyní už chodí každý den jako ostatní děti. Jen na plavání stále nemůže. „Bylo to těžké období, ale cítíme, že se náš život pomalu vrací zpět do svých kolejí. Posledních pár měsíců docházím opět do práce A musím říct, že si velmi vážím skvělého přístupu lékařů, sestřiček, Ondrových učitelek, mého zaměstnavatele a mnoha dalších lidí. Velké poděkování patří také celé naší rodině, která po celou dobu stála při nás. Měli jsme zkrátka štěstí na dobré lidi a za to jsme velmi vděční,“ dodává paní Jana.