Začátkem prázdnin jsme Vám dali možnost zeptat se spoluzakladatele nadace Dobrý anděl Petra Sýkory na cokoli, co Vás jen napadne. Díky spoustě zvídavých otázek Vám nyní představujeme třetí díl rozhovoru o fungování nadace, pomoci rodinám i přešlapech a úspěších. Děkujeme za všechny Vaše dotazy!

První a druhý díl rozhovoru.

Kdybyste Dobrého anděla chtěl založit nyní (se zkušenostmi, které už jste za jeho fungování načerpal) - udělal byste něco jinak?

To je dobrá otázka. Díky za ni. Myslím, že jsme zásadní chyby (zatím) neudělali. Anebo o nich nevím, to je samozřejmě možné.

V jedné věci jsme ale měli velké štěstí a myslím, že to bylo právě v oblasti, kde jsme chybu málem udělali. Anebo udělat lehce mohli. Hledali jsme pro Dobrého anděla poměrně dlouho ředitele nebo ředitelku. Potkal jsem pár šikovných a inspirativních lidí. O některých jsme s Honzou vážně uvažovali.

Poté jednoho z nás napadlo, že by s námi Dobrého anděla mohla spoluzaložit Martina. S Martinou jsme se dlouho znali, už při vysoké škole nastoupila na brigádu do naší tehdejší firmy - PAPIRIUSU. Spolupracovali jsme úzce - Martina vedla jak celé finance a účetnictví pro několik zemí, tak celou oblast IT. Nakonec jsme Martinu přemluvili nejen k tomu, aby nám Dobrého anděla pomohla založit, ale také, aby ho prvních asi pět let vedla.

A pak jsme měli štěstí podruhé. To, když Honzovi před dvěma lety zavolala (omylem :-)) Šárka. Šárku, podobně jako Martinu, známe přes dvacet let. Dobrý anděl měl v té době skoro deset lidí i spoustu - tím myslím stovky - lidí, kteří nám pomáhali zvenčí. Byla to příležitost k tomu, aby Šárka převzala vedení Dobrého anděla, a Martina měla volné ruce soustředit se 100 % na to, co dělá nejraději - věci finanční, technické a procesní.

Celé jsem to popsal podrobněji proto, že takto krásně bych to nikdy nevymyslel. Spíše se to celé seběhlo a my máme možnost společně pracovat a tvořit.

Co vám Dobrý anděl dal a co naopak vzal?

Dobrý anděl mi určitě nic nevzal. Člověk by měl dělat něco, co dělat umí, co dělá rád a co je užitečné. Když se tyhle tři věci protnou, tak to funguje. Díky Dobrému andělovi jsem měl možnost poznat řadu nových skvělých lidí. A pochopit pár věcí. Jako například to, že vážné nemoci jsou součástí našeho života. A že když nás potkají, je možné se s nimi důstojně popasovat.

Jaký bude Dobrý anděl za deset let? Jaký byste si přál, aby v té době byl?

Nad touto Vaši otázkou přemýšlím docela často, mluvíme o tom. Vyjádřil bych to asi takto:

• Byl bych rád, aby v Dobrém andělovi bylo co nejvíce z těch, kdo ho budují nyní. Tím myslím i správní a dozorčí radu, Honzu a další stovky lidí, kteří nám s Dobrým andělem pomáhají. Přál bych jim, aby je to bavilo. Aby cítili, že dělají něco, co je smysluplné.
• Bylo by pěkné vytvořit komunitu asi jednoho sta tisíc aktivních Dobrých andělů, kteří podporují asi 4-5000 rodin měsíčně. Výše pomoci na rodinu bude tou dobou jistě vyšší, než dnes. Přál bych si, aby Dobří andělé měli dobrý pocit, kdykoli si na Dobrého anděla vzpomenou, aby měli úsměv na tváři a hřejivý pocit u srdce.
• Přál bych si, abychom se po celou dobu dokázali držet našich hodnot - radosti, spolupráce, respektu a odvahy. Vedou nás dobře.
• Přál bych si, abychom si udrželi vysoký standard v profesionalitě, přesnosti a pečlivosti. Abychom zůstali jemní.
• Je důležité držet se našeho středu - tím je rodina, pomoc ve vážné zdravotní a životní situaci, onkologie. Nebude-li přesvědčivý a jasný důvod toto měnit, neměnil bych to.
• Měli bychom si zachovat současnou efektivitu. Cílem není, aby se náklady na provoz limitně blížily nule, ale na druhou stranu bychom měli být opatrní a organizaci včetně služeb, procesů a akcí neměli příliš košatit. Když nějakou aktivitu přidáme, měli bychom jinou zase ubrat. Abychom neztratili jednoduchost a přehlednost.
• Nu, a pokud se nám podaří výše uvedené, tak nebude jistě žádný problém s financováním provozu.

Myslím, že tohle by úplně a bohatě stačilo. Vlastně ještě něco. Bylo by krásné, pokud bychom mohli pomoci jiným podnikatelům přivést Dobrého anděla do dalších zemí tak, jako nám pomohli kolegové ze Slovenska.

Když se podíváte zpětně na svůj život - změnil byste něco? Je nějaká věc, kterou byste řešil nebo uskutečnil jinak?

Řekl bych, že nejlépe jsou chyby vidět v hmotné, materiální rovině. Udělal jsem za ta léta pár chybných podnikatelských rozhodnutí a naopak některé příležitosti propásl. Nicméně materiální či finanční věci jsou - pokud je člověk zabezpečený a spokojený s tím co má – nakonec méně důležité.

Pokud bych mohl vrátit čas, věnoval bych více času a pozornosti rodičům, dokud byli mladší.

Možná bych šel studovat filozofii (dříve) místo ekonomie anebo literaturu. A občas více přemýšlel, než něco vyřkl.

Při jaké činnosti se cítíte šťastný?

(Skoro) při každé.

Myslím, že pocit štěstí vychází zevnitř a není příliš závislý na tom, co momentálně dělám. Když jsem byl malý, a možná jste to také tak prožívali, tak byly činnosti, které jsem dělal vysloveně rád (hraní, tábory, běhání v lese, čtení), a činnosti, které jsem opravdu rád neměl (uklízení, dělání úkolů, některé hodiny ve škole). Dnes se cítím podobně spokojeně, když myju nádobí, vařím nebo pracuji v kanceláři. Pocit štěstí/klidu se již tolik nehoupe.

Působíte velmi pozitivně - máte také nějaké slabé stránky? :-)

Ano.

Mluvím víc a naslouchám méně, než bych měl.

Občas dělám věci, které by bylo lepší vůbec nedělat, protože jsou zbytečné.

Když se „peru“ s nějakým intelektuálním problémem (ve škole to bývala třeba matematická úloha) a v poměrně krátké době nevidím výsledek řešení, mám tendenci jít dělat něco jiného. To není drobnost, to je velká slabina. Schopnost napřít všechny své intelektuální i fyzické síly k řešení (jakéhokoli) problému, třeba i po dlouhou dobu, to je obrovská kvalita.

A pak ještě nějaké další - odpověď na tuhle Vaši otázku by mohla být nejdelší ze všech.

Jak jste jako malý trávíval prázdniny? Těšil jste se do školy?

Obvykle asi tři nebo čtyři týdny na táboře a poté s rodiči v Jizerských horách. Také mnohokrát v jižních Čechách u Staňkovského rybníka. Nevzpomínám si, že bych se po prázdninách do školy těšil. Ale ani jsem se školy nebál…

Jak dlouho Dobrý anděl rodinám přispívá?

To se liší v závislosti na konkrétní diagnóze a vývoji léčby. Podrobné informace najdete na stránce tomu věnované.

Je nějaká možnost se s rodinami setkat?

Ano, setkat se můžete, pokud jste již Dobrým andělem a konkrétní rodina s tím bude souhlasit. Když se přihlásíte do svého Andělského účtu, máte možnost rodinu kontaktovat e-mailem či telefonicky. Samozřejmě jen takovou rodinu, které jste již pomohl, či pomohla. Zvažte, prosím, pečlivě předem, zda tak chcete učinit, rodiny nemocných řeší celou řadu komplikovaných věcí - zdraví, finance, vztahy, organizační věci a další. I když jistě máte dobrý úmysl, může to být náročné pro rodiny i pro Vás.