Naučili jsme se velké trpělivosti, pokoře, toleranci a ještě větší lásce – příběh Kubíka
30.5.2018, Andělský blog, PříběhyManželé Martin a Kateřina z Hodonínska si vždy přáli velkou rodinu, jejich přání se jim splnilo. Společně pečují o Matěje (16), dvojčata Martina a Báru (15) a Kubíka (6), který se od narození potýká s těžkou dětskou mozkovou obrnou. Projevy onemocnění jej budou nejspíše provázet do konce života, nedokáže chodit, sedět, je upoután na speciální kočárek a plně odkázán na péči druhé osoby. Zároveň se u chlapce projevily epileptické záchvaty, které se naštěstí daří díky lékům udržet pod kontrolou. Dlouhodobě ho trápí potíže s polykáním, bylo nutné zavedení sondy přes břišní stěnu přímo do žaludku, pomocí níž dostává veškeré jídlo.
„Kubíčkovo postižení, které je nevratné a nevyléčitelné, změnilo život celé naší rodiny. Před jeho narozením jsme žili ‚normální život‘. Teď nás Kubíček učí být lepšími lidmi – všichni jsme se naučili velké trpělivosti, pokoře, toleranci, silné vůli a ještě větší lásce,“ říká maminka Kateřina.
S vážnou nemocí se objevily i nové náklady. Hlavním příjem rodiny zabezpečuje pan Martin. Aby paní Kateřina nastoupila do zaměstnání je prakticky nemožné. „Zkoušela jsem se vrátit do zaměstnání několikrát, jenže Kubíček bývá velmi často nemocný. Nebyla jsem tak stoprocentně schopná odvádět svou práci. Občas, když to situace dovolí, což se moc často nestává, docházím na brigádu,“ vypráví paní Kateřina. Pomoc Dobrých andělů jí doporučila kamarádka, které také Dobří andělé pomáhají. Příspěvky jim pomáhají zrealizovat nutné opravy v domě, aby zajistili pohodlnější prostředí pro Kubíčka, s úhradou pravidelných rehabilitací či potřebných zdravotních pomůcek. „Dobrým andělům mnohokrát děkujeme! Díky za jejich dary, kterých si nepřestáváme vážit. Obdivujeme jejich ochotu pomáhat cizím lidem,“ vzkazují manželé.
Kubíček dvakrát týdně dochází do speciální školky v Kyjově, kde mu pomáhá asistent, a příští rok nastoupí do první třídy. Maminka Kubíčka dodává: „Jsme moc rádi, že se mu ve školce líbí, nikdy se nestalo, že by se mu tam nechtělo. Jen bývá často nemocný, takže o pravidelné docházce nemůže být řeč.“