Mé dítě má leukémii. Myslela jsem, že s touto informací se mi zboří svět, ale on se nezbořil. Jen přestavěl. Od základů.

Článek je součástí série na pokračování, další díly najdete zde.

Nebudu předstírat, že je toto období procházkou růžovým sadem. Není. Je náročné. Bolestné. Plné slz. Ale je to také období plné opravdové lásky. Smíchu. Radosti. Blbnutí. Období, ve kterém jsem v sobě našla velkou sílu postavit se zdánlivé nepřízni osudu a vzít život do svých rukou. Užíváme si s dětmi každý nový den a radujeme se z toho, co máme.

Září 2016

Léto jsme si moc užili a těšíme se na podzim. Je to moje oblíbené roční období. Všechno je tak barevné. Popadané listí nám šustí pod nohama, venku je stále příjemné teplo… Něco je však jinak. Vojtíšek začíná být unavený a nemá tolik sil, jako obvykle. Během dne si stěžuje na bolesti nohou, v noci pak na bolesti hlavy. Občas mívá zvýšenou teplotu nebo dokonce horečku. Je také více podrážděný a náladový. Jsou chvíle, kdy z něj energie přímo srší, a pak zase chvíle, kdy potřebuje hodně spát.

Nevíme, co se děje. Přičítáme to hlavně psychice. Nedávno jsme totiž klukům udělali vlastní pokojíček. Vojtovi se to však nelíbí. Víme, že to chce čas, a tak nějakou dobu s nimi ještě spím v jejich novém pokojíčku já. Vojtíšek je také nervózní ze školky. Nastoupil do nové třídy a moc se mu tam nechce. Raději by byl se mnou a Ondráškem doma. Nicméně jeho stav se pořád nelepší. Budí se v noci, kontroluje, kde jsem. Pláče a má teploty.

A tak už na nic nečekáme a vyrážíme k paní doktorce. Všechno se zdá být v pořádku, a tak si nás paní doktorka pozve na druhý den na odběr krve. Odcházíme v dobré náladě a já věřím, že Vojtíškovi napíše jen nějaké vitamíny a všechno bude dobré. Cestou se ještě zastavíme na dětském hřišti. Když vidím, jak Vojtíšek lítá a je ve svém živlu, uklidním se.

---

O autorce

Paní Lucie žije se svým manželem Pavlem a dvěma syny Vojtou (6) a Ondrou (4) v Ostravě. Před dvěma roky se začal Vojtíšek léčit s leukémií, většinu času trávil v nemocnici a paní Lucie s ním. Aby mladší Ondrášek nezůstal doma sám, přerušil pan Pavel svou práci ekonoma a ze dne na den se stal mužem v domácnosti. Jeho žena Lucie o sobě říká, že je životní optimistka. A je tomu opravdu tak. Aby dodala odvahu rodinám, které procházejí podobnou životní zkušeností, začala psát vlastní blog. Z jejích příspěvků vychází i náš příběh na pokračování. Jsme moc rádi, že se o její upřímné vyprávění a zejména nezdolnou víru v dobrý konec můžeme podělit s vámi.