Jak jen správně říci děkuji?
Děkuji za pomoc, kterou jste nám poskytli a poskytujete.
Děkuji za svou dceru, které můžeme pořídit, co potřebuje.
Děkuji za svou rodinu, pro kterou je tahle finanční pomoc neocenitelná.
Děkuji, pomohli jste nám se s touhle nemocí vyrovnat.
Děkuji za všechny anděly, kteří žijí mezi námi…

Poděkování posílá paní Jana, máma dvouleté Elišky, která přikládá i celý příběh své rodiny a aktuální informace.

Když vám řeknou, že má vaše dvouletá dcera leukémii, zboří se vám celý svět… I nyní, tři čtvrtě roku od začátku léčby, mě ještě občas přepadne „chuť“ si pobrečet. Obzvlášť, když se dívám na fotky před touhle zprávou…

Ale teď něco pozitivnějšího, Eliška je neuvěřitelná bojovnice a pere se s touhle nemocí skvěle. Někdy je hůř a někdy líp, ale snažíme se tohle peklo překonat společně, jako rodina. Váš život se s touhle nemocí stává houpačkou, nedá se nic plánovat, jednou líp jindy hůř, pořád vás to drží ve střehu.

Vlásky taky nemáme, ale to nám nevadí, jsme ostříhaní na Shreka (Eliška se koukala v té době na Shreka a ten je plešatý, tak proto :o)) a na léto byl tenhle účes pohodlný. Moc nám pomáhá i personál Dětské hematoonkologie v Budějovické nemocnici, Eli má spoustu nových tet a možná z ní bude i lékařka – všechny doma poslouchá, dává nám sirupy i injekce, lepí bebíčka… No, museli jsme pořídit i lékařský kufřík :o)

V současné době začínáme poslední fázi intenzivní léčby, tak uvidíme. Od května je nás v rodině o jednu víc, Elišce se narodila sestřička Julinka, což byl nový impulz pro nás všechny a hlavně pro Elišku. Sestřičku miluje, opečovává a moc ji nikomu nechce půjčovat :o) Zároveň Elišce zařizujeme nový pokojíček, který bude vyhovovat jí i nárokům léčby, a který můžeme pořídit i díky pomoci Dobrých andělů.

Eli občas zlobí, občas je hodná – jako každé dítě… Jen jsme „plešounci“ a máme zavedený centrální katetr. Je úžasné, jak léčba téhle nemoci pokročila.