Chtěl bych jen podotknout, že tento příběh není nijak smyšlený. To, co budete právě číst, je můj dosavadní příběh. Je to příběh o malém chlapci s velkými ambicemi, který chce být v životě šťastný. Myslel si, že životem propluje jako loď širým oceánem, bez špičatých skalisek. Ale i Titanicu se prý nemohlo nic stát a potopil se. Ten se sice ze dna už nevynoří, avšak tohle můj příběh není.

Přečtěte si předchozí části Jakubova vyprávění.

Další z mých živých vzpomínek se pojí se dnem mých 18. narozenin, kdy mi blahopřála má rodina. Při každém podání ruky jsem cítil zvláštní pocit. Přišlo mi to jako silné sdílení pocitů a emocí. Jako kdyby každým stiskem ruky proudilo nekonečné množství energie. V tu chvíli jsem věděl, že nebojuji sám. V první linii za mnou stojí celá moje rodina. Několikrát jsem se silně rozbrečel. Zejména v tom momentu, když přišel na řadu můj mladší brácha. Vím, že celou tu dobu to také on prožíval, ale když jsme si podali ruce, tak slzy tekly proudem a jsem si jistý, že jsme si uvědomili, že to pouto, co je mezi námi, bude držet navždy.

Momentálně jsem ve čtvrtém ročníku, připravuji se na maturitu a doufám v lepší zítřky. Před nedávnem jsem se rozhodl jít cestou východní medicíny. Vždy mě to fascinovalo a chtěl jsem to zkusit. Uvidím, jaké ovoce mi tato kapitola přinese. Také bych chtěl tímto závěrem podotknout, že i když někdy není něco tak, jak bychom chtěli, tak nemá cenu být nerudný a zbabělý. Člověk by měl čelit tomu, co mu život přichystá. Proto i ty nebuď schovaný v koutě a nalez tu odvahu postavit se k věcem čelem.

Jednou, až se uzdravím, tak budu s chutí vzpomínat na ty doby, které mě činily šťastným, a s respektem na ty doby, které mi byly přítěží, a v duchu si budu připomínat citát Neila Gaimana: „Pohádky jsou více než pravdivé - ne proto, že nám říkají, že existují draci, ale protože nám říkají, že je můžeme porazit.“

Epilog

Tohle byl stručný příběh mého dosavadního života. Tak, jako to cítím. Věřím, že až si to budu po letech třeba číst, tak doufám, že se dokážu i nad svým vlastním životem pořádně zasmát. V závěru bych rád dodal, že tento soupis je pouhým zlomkem událostí, které mi sice vzaly kus mého zdraví, ale dodaly mi houževnatost, smích a obrovskou chuť i radost do života.

---

O autorovi

Jakub (19) žije společně se svými rodiči a bráchou Matoušem (10) na Pardubicku. Nádor mozku mu lékaři diagnostikovali v únoru roku 2011. V květnu roku 2015 ukončil aktivní onkologickou léčbu, stále ještě se však s nádorem potýká, i když léčbu nepodstupuje – jezdí na pravidelné kontroly na pozorování. Nyní intenzivně rehabilituje a postupně se navrací zpět ke studiu a svým koníčkům. Svůj příběh, ze kterého nyní čtete úryvky, zpracoval včetně ilustrací jako svůj maturitní projekt ve čtvrtém ročníku oboru Grafický design. Za možnost jeho uveřejnění mu velmi děkujeme!