Studentce Marii pomáhají Dobří andělé již rok a půl. Tehdy jí lékaři diagnostikovali Hodgkinův lymfom – nádorové onemocnění, jež může vzniknout v jakékoliv místě lymfatického systému, nejčastěji však v některé z mízních uzlin. Celé rodiny se tato zpráva dotkla o to víc, že v minulosti se s tím samým onemocněním potýkala i Mariina maminka. Obě dvě mají již naštěstí úspěšně po léčbě a nyní Vám tedy můžeme s Marií přinést rozhovor.

Marie, děkujeme za možnost „vyzpovídat“ Tě, mohla by ses nám krátce představit?

Jmenuji se Marie, rodina a přátelé mi často říkají Blaženo (Blažíku, Blaženko), vzniklo to z hlášky z filmu Slunce, seno… jednou mi tak ze srandy řekla kamarádka a nějak se to uchytilo :-). V září mi bude 20 let a jsem z Pardubic. Tento rok jsem úspěšně zvládla maturitu na Střední průmyslové škole chemické v Pardubicích, kde jsem studovala obor Požární ochrana. Mezi mé největší koníčky patří koně (měla jsem vlastní kobylku, s kterou jsem se bohužel před 2 lety musela rozloučit a po léčbě jsem si ji nechala vytetovat), fotografování, výroba šperků a pejsci (mám labradora a čivaváka :-)).

Co Tě vedlo ke studiu takto zajímavého oboru?

Volba oboru byla velmi zajímavá… Mamka chtěla, abych studovala veterinu, kvůli mému vztahu ke zvířatům, já bych ale nezvládla jako veterinářka zvířata pitvat a uspávat, tak jsem veterinu vzdala. Chtěla jsem se věnovat dostihovému sportu a chovu koní, jenže tyto obory byly bez maturity a to se mi taky úplně nelíbilo… Pak jsme jednou jeli s mamkou do města a v Pardubicích u „intru“, kde jsou ubytováni právě studenti SPŠCH, nastupovali do autobusu kluci v hasičském a já jen tak ze srandy mamce navrhla, že půjdu studovat hasiče. Do té doby jsem neměla ani páru o tom, co to vše obnáší… Mamka mi toho dne přinesla domů přihlášku na školu a já si řekla proč ne… :-)

Kdy a jak se na Tvé onemocnění přišlo?

Na onemocnění se přišlo 13. listopadu 2014. Den před tím jsme ve škole psali čtvrtletní písemku z matematiky a já jsem si před hodinou nahmatala nebolestivou bulku nad klíční kostí… Jelikož moje mamka měla stejné onemocnění jako já (Hodgkinův lymfom), věděla jsem, že když mě to nebolí, tak je to špatně… Druhý den jsem šla k paní doktorce a ta mě po krátkém běhání po různých vyšetřeních poslala ještě ten den do Fakultní nemocnice Motol v Praze.

Jaké byly první chvíle po stanovení diagnózy?

Strašné… V nemocnici mi řekli, že mám celkem 3 nádory, jeden nad tou klíční kostí a dva kousek od srdce. Také mi řekli, že mám minimální pravděpodobnost, že by byly nádory nezhoubné. V Motole si mě hned nechali asi na týden, což pro mě bylo příšerné, protože v nemocnici jsem ležela jen jednou, když mi byly asi 4 roky, takže jsem si z toho ani moc nepamatovala… Jel tam se mnou přítel (ten den jsme spolu byli 8 měsíců) a moje mamka. Nejhorší bylo, když odjížděli. Ten den nám totiž nikdo neřekl, že tam se mnou mohli být a přespat na ubytovně, která je v Motole zařízená pro rodinné příslušníky, řekli mi to, až když odjeli. Přítel tam za mnou jel druhý den znovu a už tam se mnou zůstal v podstatě po celou dobu léčby.

Jak léčba probíhala?

Měla jsem několik cyklů různé chemoterapie, které trvaly a probíhaly vždy jinak. Ze začátku jsem ji dostávala často a hodně, pak jsem jeden týden přijela třeba jen na injekci nebo na dvouhodinovou kapačku, pak zas na týden do nemocnice a tak se to opakovalo půl roku. Poté jsem měla ještě 14 dní ozařování. Během léčby jsem byla doma docela často, musela jsem jíst různé prášky a dodržovat různé „diety“ (žádné mléčné kultury, plísňové sýry, oříšky apod.). Dostávala jsem také injekce na zastavení cyklu, aby se mi ochránili vaječníky a já mohla mít v budoucnu děti. Během léčby mi nebývalo špatně, ale byla jsem velmi slabá a unavená. Nejhorší zážitky byly, když se mi začaly tvořit bílé krvinky, protože to byla ohromná bolest a já se nemohla ani pohnout na posteli, někdy to trvalo minuty, někdy hodiny i dny… Během jednoho cyklu se mi také hodně tvořily afty v puse i krku a jednou to došlo až do stádia, kdy jsem nemohla jíst ani pít a musela jsem jet do Motola, kde mě napojili na výživu a morfium.

Ráda bych tímto poděkovala také svému příteli, protože bez něj bych určitě léčbu tak skvěle nezvládla…

Podařilo se Ti ve škole vše dohnat?

Bylo to těžké, protože jsem tam vlastně nebyla celý 3. ročník, ale v rámci individuálního studijního plánu na mě učitelé nemuseli mít velké nároky a hodně mi pomáhali. Nemůžu říct, že jsem dohnala vše a že všemu tomu, co jsem se doučila, rozumím, ale myslím si, že se mi to díky učitelům a spolužákům velmi dobře povedlo.

Jak se těšíš na studium na vysoké škole? A proč zrovna Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně?

No, upřímně se mi do učení už moc nechce, protože i tento rok byl velmi náročný a už jsem z toho studování „vypadla“, ale na UTB budu studovat dálkově, tak by to mělo jít dobře. Těším se ale na to, co mi UTB a obor Ochrana obyvatelstva nabídne, protože ve škole jsme měli předmět Ochrana obyvatelstva a velmi mě to zaujalo a je to něco, čemu bych se chtěla v budoucnu věnovat více, i třeba pracovně.
UTB ve Zlíně proto, že nabízela obor, který jsem chtěla studovat, fakulta v Uherském Hradišti, kde se obor vyučuje mě velmi zaujala a nabízejí právě i dálkovou formu studia.

Co plánuješ na pomaturitní prázdniny?

Na prázdniny zatím nic neplánuji, zatím jen odpočívám a trochu se vzpamatovávám z maturitních stresů. Samozřejmě bychom s přítelem rádi uskutečnili pár výletů, například do Harrachova, kde jsme byli i loni a velmi se nám tam zalíbilo nebo do Českého Švýcarska. Určitě neplánuji žádné dovolené v zahraničí, protože v situaci, která momentálně ve světě je mi nepřijde cestování úplně bezpečné a hlavně mi ještě pořád nedělá dobře vystavování se na slunci.

Co Ti onemocnění / léčba přinesly?

Určitě mi přinesly seznámení se spoustou nových lidí, kteří mi během léčby i po ní velmi pomáhají, v nemocnici jsem si našla i nové kamarádky, se kterými jsem pořád v kontaktu, a když nám to vyjde, tak se i setkáme. Taky mi určitě přinesly sílu, protože ten půl rok nebyl jednoduchý a stál hodně sil a energie, ale posílil mě, hlavně duševně… Taky mi léčba přinesla 15 kg váhy navíc, což mě vůbec nepotěšilo, ale pomalu a jistě mě zase opouští :-)

Vím, že jsi během léčby také začala fotit, chtěla by ses focení věnovat někdy v budoucnu i profesionálněji nebo zůstane u hobby? Nelákalo tě změnit v tomto směru obor studia?

Určitě, ráda bych se focení věnovala na profesionální úrovni, ale obor který studuji mě velmi zajímá a baví, stejně jako focení, takže si myslím, že teprve čas ukáže, co se stane prací a co koníčkem. Nad změnou oboru jsem určitě nepřemýšlela, protože nemoc mě potkala ve 3. ročníku SŠ a už jsem školu měnit nechtěla.

Moc děkuji hlavně fotografovi Petru Hrickovi, díky kterému jsem se k focení dostala, protože on nás v Motole chtěl podpořit a přivést na jiné myšlenky. Dostala jsem od něj zrcadlovku, kterou vznikají všechny mé snímky. Je to člověk se zlatým srdcem a patří mu obrovský dík a nejen ode mě!

V čem Ti nejvíce pomohly příspěvky od Dobrých andělů?

Příspěvky od Dobrých andělů mi nejvíce pomohly se zvládnutím finanční situace během léčby, protože výdaje na domácí léčbu v mezidobí, kdy jsem byla doma a ne v nemocnici a cestování do nemocnice, byly poněkud vetší, než jsme čekali.

Chtěla bys Dobrým andělům něco vzkázat?

Chtěla bych Dobrým andělům hlavně moc poděkovat, protože je úžasné, kolik se najde lidí, kteří jsou v dnešní době ještě ochotní pomáhat rodinám v takhle těžkých situacích. Patří jím obrovský dík! Určitě bych se v budoucnu také ráda stala Dobrým andělem.

Děkujeme za rozhovor i krásné fotografie a přejeme mnoho štěstí při dalším studiu a dobré oko pro focení!