Paní Tereza žije společně s manželem Davidem a čtyřletým synem Zdeněčkem na Olomoucku. Vystudovala baletní konzervatoř a nedávno ukončila vysokoškolské studium v oboru teorie divadla, taneční divadlo a pedagogika. V srpnu roku 2021 jí lékaři po dlouhé cestě hledání konkrétní diagnózy diagnostikovali autoimunitní onemocnění postihující nervosvalový přenos - myasthenii gravis. 

„Pro manželku je to neskutečně náročné, její celkový stav se stále zhoršuje. Nemůže být takovou mámou, jakou chtěla vždycky být. Nemá na to sílu, rychle se unaví, často ji trápí bolesti,“ popisoval koncem roku 2021, kdy rodina požádala o pomoc Dobré anděly, pan David, jež je profesí psycholog. „Já i náš maličký syn jsme potřebovali manželovu velkou péči, proto musel v té době velmi omezit své aktivity a být s námi doma,“ vzpomíná na toto období paní Tereza.

Myasthenia gravis je vzácné onemocnění, které se nejčastěji objevuje u žen mezi 20. a 40. rokem života. To, že postihuje nervosvalový přenos, znamená, že mají pacienti oslaben jakýkoli volní pohyb, který vykonává příčně pruhované svalstvo. Kromě ovlivnění hrubé motoriky se mohou objevit i obtíže s viděním, výslovností, kousáním, polykáním i dýcháním. Typická je kolísavost intenzity příznaků.

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu i psychickému stavu byla paní Tereza krátce po stanovení diagnózy nucena přerušit studium a začít podstupovat léčbu. Ta mimo jiné obnáší pravidelné rehabilitace i fyzioterapie, které si kladou za cíl zmírnit progresi onemocnění. „V tom nám velmi pomohly i příspěvky Dobrých andělů,“ vysvětluje paní Tereza. „Podpořily nás v době, kdy jsme to nejvíce potřebovali, a pomoc od státu ještě nebyla dostupná. Nyní díky této dlouhodobé pomoci směřujeme ke stabilizaci a hledáme cesty, jak se zapojit do běžného života. I malé kroky, jako to, že manžel může pracovat na částečný úvazek a starat se tak o mě i syna, považuji za velký úspěch. Kromě toho jsme díky příspěvkům dárců mohli pokrýt i nutné výdaje za pomůcky, léky či rehabilitace.“

Cesta ke stabilizaci je trnitá a neobejde se bez pomoci, například osobního asistenta. Letos ale, po čtyřleté pauze, paní Tereza ukončila studium. „Poslední půlrok byl hodně výživný a otestoval manželčiny schopnosti i psychické zdraví, ale diplomovou práci obhájila. Bez velké pomoci by to nebylo možné. Jsem rád, že se znovu odhodlala chodit do divadel a méně se stydí za pozornost, kterou způsobuje invalidní vozík,“ říká pyšně pan David.

Zdravotní stav paní Terezy však i nadále kolísá. „Byli jsme kvůli tomu například donuceni řešit bydlení, protože připouštíme, že mé zdravotní komplikace jsou trvalejší a chceme mít jistotu a vytvořit takové prostředí, kde budeme moci všichni fungovat,“ popisuje a dodává: „Děkujeme všem Dobrým andělům za jistotu, o kterou se můžeme při těžkých obdobích opřít. Děkujeme, že jste nás nenechali padnout na dno a umožnili nám dál budovat život, ve kterém snad poskytnuté dobrodiní společnosti zase jednou vrátíme.“