Když maminka čtyřletého Toníčka a třináctiletého Vojty, paní Kateřina z Ledců u Plzně, začátkem letošního roku vyrazila na hory, ani ve snu by ji nenapadlo, jaké zjištění ji na dovolené čeká. Už je to půl roku, co prochází léčbou rakoviny prsu.

 „Celý den jsem lyžovala na maximum, protože jsem měla hlídání pro Toníčka, takže jsem se toho snažila využít. Večer mě pak začala bolet pravá ruka. Myslela jsem si, že jsem si namohla prsní sval od hůlek. Ve sprše jsem si místo prohmatala a našla nahoře na prsu divné tvrdé místo. Něco, jako když vás v létě štípne komár a místo oteče,“ vzpomíná paní Kateřina s tím, že okamžitě měla špatné tušení.

Po návratu z dovolené se ihned objednala na vyšetření, které však nic konkrétního nepotvrdilo. Lékaři jí pak nabídli dvě možnosti. Buď dané místo půl roku pozorovat a následně přijít na další vyšetření, nebo absolvovat biopsii, tedy odběr vzorku tkáně k detailnějšímu prozkoumání. Paní Kateřina neváhala a už o týden později odběr podstoupila. Histologický rozbor bohužel potvrdil onkologické onemocnění, rakovinu prsu. „Měla jsem pocit, že žiju zlý sen, že to musí být omyl. Jsem aktivní sportovec, zdravě se stravující… Něco takového se mi přece nemůže stát,“ popisuje své první pocity.

Během minuty se tak její život, který se točil kolem dvou synů, manžela Martina a příprav na státnice z oboru předškolní a mimoškolní pedagogiky, změnil. „Na onkologii mě přijali koncem února a paní doktorka mi oznámila, že první chemoterapii začnu 8. března. Řekla mi, že jiná cesta pro mě není. Vylezla jsem z ordinace s plnou náručí papírů a vlastně nevěděla, co dřív – objednané CT, genetika, vyšetření srdce… Jak jsem nikdy lékaře nepotřebovala, tak jsem měla pocit, že teď snad budu do nemocnice dojíždět každý den.“

V současné době je paní Kateřina v aktivní léčbě a podstupuje chemoterapii, kterou má naplánovánu do poloviny srpna. Poté podstoupí operaci prsa a nejspíše také ozařování. Následovat bude několikaletá hormonální léčba. „Začátek byl velmi těžký, věřím ale, že každá nemoc přináší poselství. Nemoc není konec světa. Je to informace, způsob, jakým s námi naše tělo komunikuje. Ukazuje nám, že už nemůžeme jít po té stejné cestě co doposud. Věřím, že mě lékaři nemoci zbaví, onkologie je u nás na vysoké úrovni, mým úkolem je vše zpracovat po psychické stránce. Zůstat pozitivní a věřit,“ říká.

Od března letošního roku rodině paní Kateřiny pomáhají Dobří andělé. „Mám skvělého manžela a dva báječné syny. Ten mladší příliš nechápe, co se děje. Ani si nevšiml, že jsem přišla o vlasy. Nedávno mi vehnal slzy do očí, když na mě koukal a pak řekl: ‚Mami, ty jsi jako princezna‘. Ten starší se o mě zase krásně stará, když mi není dobře. Uvaří mi čaj, ohřeje jídlo, je velmi ohleduplný. A teď k nim přibyli i Dobří andělé. Těm jsem také velmi vděčná. Být Dobrým andělem má opravdu smysl. Přijde mi, že děkovat je málo, proto věřím, že až se dostanu zpět do plného pracovního nasazení, budu se i já moci stát Dobrým andělem a pomoci tak těm, co to nejvíce potřebují. Opravdu jsem upřímně z podpory Dobrých andělů dojata k slzám,“ uzavírá své vyprávění paní Kateřina.