Tříletý Vojta, který žije spolu s rodiči a starším bráškou Filipem v Praze, se od ledna loňského roku potýká s neobvyklým nádorem v oblasti hrudníku, který zasáhl i míchu. Má tak za sebou nejen onkologickou léčbu, ale i velmi náročnou operaci páteře. Vypráví o tom jeho maminka, paní Kateřina.

Milí Dobří andělé,

chtěli bychom vám moc poděkovat za pomoc, které si opravdu nesmírně vážíme. Nikdy dřív jsme si neuměli představit, že bychom zrovna my vaši podporu potřebovali, ale bohužel, život se neptá.

Vojta je malý tříletý divoch, který se jen tak nevzdává. Díky vaší pomoci mu v jeho vůli žít, bojovat a lumpačit, můžeme pomáhat.

Vojtík byl naprosto zdravé a veselé dítě až do ledna 2022, kdy se nám ze dne na den naprosto změnil život a pojem zdraví pro nás získal úplně jiný rozměr. Vojta si krátce po Novém roce začal stěžovat na bolest bříška, kterou občas doprovázela i bolest zad. Když se po pár dnech přidala na první pohled špatná chůze, skončili jsme v nemocnici na dětské neurologii. Tam mu byla provedena magnetická rezonance, po níž přišla ta diagnóza, kterou žádný rodič nechce v životě slyšet - zhoubný nádor. Co se dělo pak, se vlastně ani nedá popsat, aniž by si člověk zachoval chladnou hlavu a neměl husí kůži.

Byli jsme okamžitě převezeni do Fakultní nemocnice v Motole, kde se Vojty ujali opravdu skvělí profesionálové a zachránili mu život. Hned druhý den ráno šel Vojta na velmi náročnou operaci, jejímž cílem bylo uvolnit míchu, aby mohl znovu chodit. Nádor Vojtovi rozdrtil tři obratle, které byly nahrazeny šrouby. Páteř byla vyztužena, ale nádor byl bohužel na místě, které nebylo dostupné, a tak se ho nepodařilo vyndat. Z odebraného vzorku nádoru byl Vojtíkovi diagnostikován Yolk sack tumor (nádor ze žloutkového váčku) zadního mezihrudí s propagací do míchy.

Celé jaro jsme v zásadě strávili v nemocnici. Náš nemocniční pokoj se pro Vojtu přeměnil během pár dnů v domov. Po každodenních náročných kontrolách a procedurách se tato místnost s jednou postelí a rozkládacím křeslem stala pro syna komnatou bezpečí.

Jakmile se trošku vzpamatoval z operace, přišly na řadu chemoterapie. Vojtovi také vyrobili speciální korzet na podporu páteře, díky němu se mohl zase postavit na nohy a znovu se začal učit chodit. Mezi chemoterapiemi jsme se občas i podívali domů, což nám všem dost pomohlo. Navíc na nás doma kromě tatínka Karla čekal i bráška Filip.

Pro Vojtu je Fíla nejlepší kámoš, velký brácha, který mu je vzorem. Celé dny jsme si v nemocnici museli vyprávět, co Fíla doma dělá, a co budeme dělat, až budeme zase všichni spolu. Slovy nelze ani vyjádřit, jak náročné toto období bylo. Filípkovi bylo doma bez nás smutno – přece jen nikdy tak dlouho bez mámy nebyl. Navíc za námi kvůli epidemii covid-19 a oprávněně přísným pravidlům, které jsou na dětské onkologii, nemohl. Dlouhým odloučením jsme trpěli všichni.

V tuto chvíli má Vojta ukončené chemoterapie, běhá, lumpačí s bráchou, jezdí na kole, plave a užívá si, že můžeme být konečně spolu doma a mít aspoň trošku normální život. Do Motola jezdíme každý měsíc na kontroly na onkologii a spondylochirurgii (pozn. DA – specializované pracoviště věnující se chirurgii páteře), kde syna pravidelně kontrolují.

Vojta je kluk s obrovskou odvahou a má skvělou povahu, která mu pomáhá všechny nesnáze překonávat. Někdy (dost často :)) je i paličatý a tvrdohlavý, ale věříme, že v tomto složitém období mu tyto vlastnosti pomohly. Ví sice, že je nemocný, že má bolavá záda, že byl v nemocnici, ale ke všemu přistupuje s obrovským elánem a chutí. Dětský svět je v tomto naprosto skvělý, protože on vlastně vůbec netuší, jak vážně je nemocný a co všechno hrozného se mohlo a může stát. Což mu opravdu každý den a každou chvilku závidíme, protože i když je Vojtovi teď dobře a každý den nabírá víc a víc sil, my už o něj nikdy v životě nepřestaneme mít obrovský strach. Člověk, i když si to zakazuje a nechce, má pořád bohužel v podvědomí to nechtěné a obávané „A co kdyby?“

Na podzim Vojta absolvoval lázně, a pokud všechno poběží jak má, což pevně věříme, čeká ho na jaře náročná operace páteře. A pak, doufáme, bude tato noční můra za námi a my budeme snad zase aspoň trochu normálně žít.

Ještě jednou vám mockrát děkujeme za vaši finanční pomoc, bez které by tohle období pro nás bylo dost náročné, protože Vojtík zatím určitě nebude moct jít do školky a ani já do práce. Díky vám s ním můžeme chodit plavat, což je pro jeho páteř skvělá rehabilitace a on navíc plavání zbožňuje, chodit na dětské rehabilitační cvičení, jezdit na výlety a trávit čas spolu.

Přejeme všem Dobrým andělům hlavně pevné zdraví a mnoho šťastných chvil se svými nejbližšími.

Kateřina, Karel, Vojtík a starší brácha Fíla