Sedmiletá Agátka žije se svými rodiči Terezou a Jiřím a mladší sestřičkou, čtyřletou Beátkou, v obci Blatec na Olomoucku. Před téměř třemi lety jí byla diagnostikována akutní lymfoblastická leukémie, u dětí nejčastěji se vyskytující onkologické onemocnění. O tom, jak probíhala léčba a jaké komplikace během ní Agátku potkaly, vypráví její maminka.

Agátka onemocněla v červenci 2020. Zhruba měsíc před stanovením diagnózy si často stěžovala na bolest nožiček, bývala unavená a měla jednodenní teploty bez nachlazení. Také se jí i po sebemenším dotyku dělaly modřiny, které se velmi špatně hojily. Naše pediatrička udělala Agátce odběry krve, kvůli kterým nám ještě ten den volala. V tu chvíli mi došlo, že to bude vážnější.

Ihned jsme byly hospitalizovány ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde nám sdělili diagnózu akutní lymfoblastická leukémie. Ze dne na den se nám samozřejmě všechno změnilo. Já jsem zůstala s Agátkou v nemocnici a manžel musel být doma s tehdy rok a půl starou Beátkou. Nad vodou nás držel fakt, že prognózy na vyléčení byly dobré. A musím říct, že mi mnoho optimismu dodávaly i příběhy na Andělském blogu, které jsem první týdny v nemocnici přečetla snad všechny :-) Věděli jsme, že léčba bude dlouhá a náročná, ale snažili jsme se nepřipouštět si, že by nebyla úspěšná. 

Ze začátku nesla dcera pobyt v nemocnici velice špatně. Uzavřela se do sebe a s lékaři ani sestřičkami nechtěla vůbec komunikovat. Pomohla až paní psycholožka, která zjistila, že Agátka miluje kočky a díky tomu ji rozpovídala. Pak už všichni věděli, že pokud chtějí s Agátkou mluvit, musí přes kočky :) Tenkrát nám také hodně pomáhaly každodenní videohovory, díky kterým se dcera mohla se všemi vidět – s Beátkou, tátou, babičkou a dědou, ale také se všemi našimi zvířátky.

I když byla Beátka v té době opravdu malá, tak to nesla nesmírně statečně. Naštěstí bydlíme společně s mými rodiči, což péči o ni usnadňovalo. V nemocnici jsme se u Agátky mohli s manželem střídat a díky tomu jsme mohli vždy načerpat energii.

Jak šel čas, chemoterapie zabírala a léčba probíhala podle plánu. Samozřejmě se dostavily komplikace v podobě nechutenství, bolesti a slabosti nohou, boláků v puse nebo nevolností. S tím vším jsme ale počítali a vždy jsme to i díky výbornému personálu v nemocnici zvládli. Po prvních 30 dnech šla Agátka domů bez vlásků, ale šťastná, že je konečně pryč z nemocnice. 

První větší komplikace přišla po druhé fázi léčby, kdy měla špatnou reakci na léky. Zničehonic nemohla mluvit a znecitlivěla jí levá část těla. Po dvou dnech bylo naštěstí vše zase v pořádku.

V poslední fázi léčby už se zdálo, že míříme do cíle a vše bude konečně za námi. Lékaři nás ale varovali, že Agátčino tělíčko už je vyčerpané. V tu chvíli přišlo to nejhorší, co se nám za celou dobu stalo. Po nasazení vysokých dávek kortikoidů se Agátčin stav velice zhoršil. Ze dne na den se přestala smát, nemohla spát a vůbec se neorientovala v čase ani prostoru. Byla jí zjištěna nízká hladina sodíku, kterou bylo nutné doplňovat velice opatrně. Přes veškerou snahu lékařů u Agátky došlo k otoku mozku. Celý měsíc jen ležela, nejedla a trpěla halucinacemi. Nikdo nám nedokázal říct, zda se její stav zlepší. Byl to opravdu ten nejtěžší měsíc v našem životě. Ta nejistota a strach…

Téměř celý měsíc strávil tehdy v nemocnici s Agátkou převážně manžel, za což jsem mu nesmírně vděčná. Já už jsem to psychicky nezvládala a cítila jsem, že jsem tam spíše na obtíž. Nakonec se po úpravě léků začal dceřin stav zlepšovat. Musela se naučit znovu chodit, ale mozek se naštěstí postupně vrátil do svého původního stavu. 

Dnes je Agátka krásná, veselá a šikovná holka, na které by nikdo nepoznal, že byla tak vážně nemocná. V září půjde do druhé třídy a do školy chodí moc ráda. S Beátkou jsou členky mladých hasičů, kde spolu s kamarády získaly už řadu medailí. A my všichni doufáme, že jedinou připomínkou její nemoci bude už jen jizva, která jí zůstala po centrálním žilním katetru.

Na závěr bychom chtěli ze srdce poděkovat všem Dobrým andělům. I díky nim se nám náročná léčba podařila zvládnout s menšími starostmi. Peníze byly využity opravdu tak, aby Agátka měla vše, co potřebuje. Děkujeme.