Paní Kamile z Plzně bylo pouhých 22 let, když jí lékaři diagnostikovali gliom – zhoubný nádor mozku. Podstoupila operaci, chemoterapii a vše se zdálo být v pořádku. Potkala svého budoucího manžela, narodil se jim syn Daniel. Po sedmi letech však o sobě nádor opět dal vědět a celý kolotoč začal nanovo. Obrovskou oporou i hnacím motorem je pro ni rodina.

„Když mi bylo okolo dvacítky, začala mě často a velmi silně bolet hlava. Nejprve jsem si bolesti spojovala s dospíváním, nízkým krevním tlakem nebo menstruací. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost,“ vzpomíná paní Kamila. „Už to takto trvalo řadu měsíců, když to mojí mamince nedalo a objednala mě k lékaři. Její intuice jí říkala, že něco není zřejmě úplně v pořádku. Absolvovala jsem několik vyšetření, po nichž mě poslali domů s tím, že pro výsledky si mám přijít osobně.“

V té době paní Kamila začala pracovat, přestěhovala se do podnájmu a užívala si mládí. „Když jsem si ale šla pro výsledky, pan doktor se chtěl sejít v jeho kanceláři, už to mě znejistilo. Tam mi pak řekl, že pro mě má dvě zprávy – jednu dobrou a druhou špatnou. Chtěla jsem slyšet nejprve tu druhou. Zněla: ‚Máte gliom, nádor v hlavě, ale dá se s tím žít.‘ Byl to šok.“

Léčba začala prakticky okamžitě. Paní Kamila podstoupila operaci i chemoterapii, které s podporou rodiny zvládla. Netrvalo dlouho, seznámila se svým mužem Tomášem a v roce 2019 se jim narodil vytoužený syn Daniel. „Pak se ale u manželky začaly objevovat problémy, které naznačovaly, že se opět něco děje,“ vypráví dál pan Tomáš. „Druhou operaci musela podstoupit zcela nečekaně asi půl roku po narození Danielka. Nebylo to vůbec jednoduché období. Následoval téměř rok chemoterapie a každá dávka ji hrozně vysilovala. Musel jsem tenkrát odejít ze zaměstnání, abych se o ni i syna postaral,“ vzpomíná.

Chemoterapii musela nakonec paní Kamila ukončit z důvodu naprostého vyčerpání organismu. I nadále ji trápí její následky – trpí bolestmi a velkou únavou, a tak je pro ni mnohdy velmi náročné se postarat o syna i domácnost. „Abych nás uživil, nastoupil jsem do zaměstnání. Často se ale stává, že jdu do práce a za pár hodin musím odejít, neboť se manželce přitíží a nezvládá se o Danielka postarat,“ popisuje pan Tomáš s tím, že i pokud se mu podaří v práci zůstat celý den, musí pak doma zaopatřit rodinu i domácnost.

„Veškerým dopadům spjatým s onemocněním jsme se ale za tu dlouhou dobu už naučili čelit. Okamžiků, kdy nám není do smíchu, je mnoho a z našich životů je vymazat nedokážeme. Psychická a fyzická zátěž je značná, avšak je to vždy impuls k tomu, abychom se ještě více semkli. Mnoho toho nemáme, ale dokud máme jeden druhého a Danielka, máme vše, co potřebujeme,“ dodávají svorně manželé.

Kvůli finanční náročnosti celé situace se rodina rozhodla obrátit na Dobré anděly. „Příspěvky od dárců využíváme na moje rehabilitace a také na financování volnočasových aktivit Danielka, na které bychom jinak již prostředky neměli. Dobří andělé a jejich podpora nám dodávají naději a sílu. Posíláme opravdu obrovské díky,“ vzkazuje paní Kamila.