Liberec je domovem devítiměsíční Mii a jejích rodičů Kláry a Jakuba. V průběhu těhotenství se u Miušky objevily komplikace a nakonec přišla na svět o šest týdnů dříve. O tom, proč tomu tak bylo a jaké zdravotní problémy si do života přinesla, jsme si povídali s jejími rodiči.

Paní Kláro, proč se Mia musela nakonec narodit dříve, než bylo původně plánováno?

Konec těhotenství pro nás byl samá změna, do 31. týdne bylo vše v pořádku. Pak mne ale při kontrole pan doktor informoval o tekutině v dceřině hlavičce a doporučil návštěvu nemocnice v Hradci Králové. Tam jsme se od paní doktorky dozvěděli, že ona tekutina je důsledkem rozštěpu páteře, což pro miminko znamená problém s dolními končetinami. Byl to pro nás šok. Hned druhý den jsem odešla z práce na mateřskou dovolenou.

Následovalo lékařské konzilium, které nás po prostudování celé situace podrobně informovalo o možné nehybnosti dolních končetin od kotníků níže, problémech s oslabeným bříškem a svěrači. Také nás zpravili o možnosti řešit operativně tlak v hlavičce, který nadbytečná tekutina způsobovala. Míra tlaku v hlavičce miminka byla zásadní pro termín porodu, proto jej Mie raději překontrolovali. Šlo o to, zda je možné ji nechat co nejdéle vyvíjet v bříšku. Tlak bohužel narůstal, proto doktoři rozhodli o císařském řezu ve 34. týdnu.

Jak probíhal porod? Co po něm následovalo?

Porod císařským řezem byl plánovaný a proběl hladce. Druhý den Mia podstoupila operaci zad. Vše zvládla úžasně a odpoledne jsme ji již viděli. Samozřejmě proběhla i kontrola hlavičky, kterou stále hlídali. V nemocnici několikrát tlak snižovali – nejdříve injekcemi, později portem a nakonec, ve čtvrtém týdnu věku, Mie zavedli shut (pozn. DA – hadičku, která nadbytečnou tekutinu hromadící se v komorách mozkových odvádí do dutiny břišní).

Jak se Mie daří nyní?

Nyní je Mia, myslím, spokojené miminko. Kontrola hlavičky už neprobíhá tak často. Dříve jsme jezdili jednou za dva týdny, v současné době už jen jednou měsíčně. Široké balení, které měla kvůli problémům s kyčlemi, již nemá a může tak nožičkami více hýbat. I ostatní kontroly nyní probíhají s delšími časovými intervaly. Máme tedy více volných dnů, které si spolu užíváme.

Nedávno byla Mia hospitalizovaná z důvodu přeplněného močového měchýře a proběhlo urodynamické vyšetření, ale vše dopadlo dobře. Má pouze větší močový měchýř, který sama nedokáže celý vyprázdnit, a z tohoto důvodu ji nyní cévkujeme. Naštěstí to snáší dobře.

Upřímně, teď si stále užíváme období, kdy ji její zdravotní stav v ničem neomezuje. Je velice usměvavé a společenské miminko. Za pár dnů jí bude 9 měsíců (7,5 korigovaného věku) a zajímá ji vše kolem ní, hlavně pokud to může strčit do pusy a ochutnat. Už jí také vyrostlo prvních šest zoubků.

Chodíte s ní na pravidelné rehabilitace?

Ano, chodíme jednou týdně na rehabilitaci a doma cvičíme třikrát denně Vojtovu metodu, která jí velice pomáhá. Měla problém s kyčlemi, od narození nožičky dávala od sebe, jako kdyby dělala gymnastický rozštěp. Postýlka jí začala být úzká, protože tak i spinkala. Nyní už dokáže nožičky natáhnout dopředu i zvedat nad sebe, pokud se jí tedy zrovna chce.

Od loňského roku vám pomáhají Dobří andělé, na co využíváte jejich příspěvky?

Příspěvky bychom nyní rádi využili na nákup Vojtova stolu, doposud cvičíme doma na podložce na stole, která již začíná být malá. V budoucnu bychom je pak chtěli používat na další věci, které bude dcera potřebovat. Rádi bychom všem Dobrým andělům poděkovali za podporu a zájem o Miu.

Děkujeme vám za rozhovor.