Manželé Lucie a Petr bydlí se svými dvěma syny v Plzeňském kraji. Starší z kluků, jedenáctiletý Oliver, rád hraje fotbal. Mladší, šestiletý Sebastián, má tento sport také rád, ale s bráškou si zatím zahrát nemůže. Od narození se totiž potýká s kombinovaným postižením. Paní Lucie posílá milý dopis…

Vážení Dobří andělé,

děkujeme z celého srdce vám všem. Všem, kteří mají srdíčko na správném místě, a všem, kterým není lhostejný osud jiných lidí. Děkujeme hlavně za našeho báječného syna Sebastiánka.

Sebíček neměl dobrý start do života, narodil se totiž s kombinovaným postižením. Potýká se s dětskou mozkovou obrnou, trápí jej trupová hypotonie (ochablost svalstva) a naopak spasticita (napětí) dolních končetin. Celkově má Sebík velmi těžké vývojové opoždění. Znamená to, že se sám nepostaví, nechodí, nemluví, ale má svůj specifický způsob lezení, díky kterému se dostane, kam potřebuje.

Sebík musí neustále cvičit a rehabilitovat, aby posílil své tělíčko a posunul se ve svém vývoji zase o kousek dál. Díky intenzivním neurorehabilitacím a každodenním terapiím se Sebík dokáže sám posadit a v sedě si hrát. Díky vaší pomoci může Sebík dojíždět na velmi potřebné neurorehabilitace ve speciálním „kosmickém“ oblečku, které jsou velmi finančně náročné. Dále s ním pravidelně dojíždíme na ergoterapii a dvakrát do týdne má v rámci denního stacionáře další terapie – fyzioterapii, vodoléčbu, speciální pedagogiku a neurofeedback. Ve volných dnech, kterých je opravdu málo, dochází na hipoterapii, koně jsou pro nás krásnou relaxací a odměnou.

Pro Sebíka i celou naši rodinu je velmi důležitý odpočinek a společně strávený čas. Sebík má skvělého brášku Olivera, jsou to parťáci s krásným láskyplným vztahem. Dny jsou občas velmi náročné, ale po vykouzlení toho nejkrásnějšího úsměvu na rtech našeho syna, jdou veškeré problémy stranou a my jsme ti nejšťastnější rodiče pod sluncem. To vše i díky vám, díky vaší pomoci a vědomí, že na to vše nejsme sami. Že tu pro nás jste a pomáháte nám. Veškerá vaše pomoc má obrovský smysl a ty krásné pokroky jsou toho důkazem. Víme, že pomoc druhým není samozřejmostí, proto si jí opravdu vážíme.

Lucie, Petr, Oliver a Sebíček