České Budějovice jsou domovem tříleté Malvínky a jejích rodičů Veroniky a Aleše. Mladá rodina si od loňského srpna prochází nejtěžším obdobím v životě - Malvínce byl diagnostikován meduloblastom, zhoubný nádor mozku. Holčička má ve svém útlém věku za sebou více operací než mnozí dospělí, kvůli infekci nemůže ven, při hospitalizacích jí chybí domov, kamarádi, pohyb… Ale ani tak se nevzdává a naopak je neuvěřitelným zdrojem energie.

V současné době Malvínka ukončila chemoterapii, třetí vysokodávkovou v řadě. S touto náročnější částí léčby souvisela i transplantace vlastních kmenových buněk, které jí byly s předstihem odebrány. „I když by kmenové buňky měly pomáhat tělu rychleji regenerovat, půlroční drastická léčba je na Malvínce velmi znát. Ne, že by regenerace neprobíhala, ale je velice pozvolná. Dcerka je podvyživená, má chronické bolesti bříška, horečky, téměř nechodí, nejí a málo pije. V období po podání cytostatik jí trápí střevní potíže, zvracení a bolest kloubů,“ popisuje paní Veronika s tím, že Malvínce lékaři kvůli tomu zavedli sondu, kterou dostává výživu přímo do žaludku. Kromě toho dostává kvůli špatným hodnotám také transfuze krve či infuze s fyziologickým roztokem pro zavodnění.

„V nemocnici trávíme většinu času, domů se podíváme zhruba na pět dní v měsíci. Po většinu doby hospitalizace jsme izolované na pokoji a dodržujeme přísné hygienické podmínky. Malví také musí dodržovat přísnou nízkobakteriální stravu,“ doplňuje maminka Veronika.

Malvínka má za sebou dvě operace mozku, po neurologické stránce je na tom ale relativně dobře. Na svůj věk je na tom výborně s řečí i rozumovými schopnostmi. „Malví chápe většinu věcí, kterými si prochází, což je dvojsečné - jsme rádi za to, že všemu rozumí, ale také si přejeme, aby na těžké chvíle zapomněla,“ doufá paní Veronika. Zpříjemnit jí pobyt v nemocnici pomáhají i příspěvky Dobrých andělů: „Díky nim může Malvínka dostávat vše potřebné a její tatínek ji může pravidelně navštěvovat, za což jsme velmi vděční,“ vysvětluje maminka s tím, že léčba probíhá v pražské Fakultní nemocnici v Motole, takže jsou od tatínka, který zajišťuje v zaměstnání pro rodinu finance, relativně daleko.

„Když je Malvínce zrovna dobře, povídáme si, smějeme se, hrajeme si, vymýšlíme blbinky, abychom se na pokoji zabavily. Malví má velkou odvahu - s nemocí a vším, co s ní souvisí, se pere opravdu statečně. My rodiče jsme na ni nesmírně pyšní. Žasneme, jak velká síla se může skrývat v tak malém tělíčku. Malvínka prošla fyzickou proměnou, ale uvnitř se nezměnilo nic - je to stále naše holčička s obrovskou touhou po životě,“ uzavírá své vyprávění paní Veronika.