„Když jsem se v roce 2013 stala Dobrým andělem, nikdy by mě nenapadlo, že bude naše rodina také potřebovat pomoc od Dobrých andělů,“ přiznává paní Aneta, která žije se svou rodinou ve Vizovicích na Zlínsku. Je tomu šest a půl roku, co se s manželem Davidem stali rodiči malého Olivera, kterému bylo krátce po narození zjištěno vzácné onemocnění. Před rokem a půl do rodiny přibyl další člen - Arturek.

První komplikace se u Oliverka objevily už při novorozeneckém screeningu během odběru krve z patičky. Krátce poté mu byla diagnostikována hemofilie – porucha srážlivosti krve, při níž může dojít až k samovolnému krvácení do vnitřních orgánů. V raném věku došlo u Oliverka ke krvácení do mozku, které způsobilo dětskou mozkovou obrnu. Kvůli ní má problémy s motorikou v pravé části těla. Navíc se potýká s epilepsií a poruchou zraku.

„Váš syn se bude potýkat s těžkým mentálním či tělesným postižením,“ vyslechli si týden po Oliverkově narození jeho rodiče od lékařů špatné prognózy. Naštěstí se ale nepotvrdily.  „Díky vám všem tomu tak zdaleka není, Dobří andělé,“ říká s vděčností paní Aneta a dodává: „Díky vašim příspěvkům si můžeme dovolit nadstandardní péči, která syna neustále posouvá dál.“

V současné době Oliverek samostatně chodí, mluví, všemu rozumí. „Řeč rozvíjíme doma a v mateřské škole v Lípě nad Dřevnicí, kde Oliverek chodí do logopedické třídy, i na logopedii, kam pravidelně docházíme,“ uvádí maminka. „Z motorického hlediska mu problémy dělá obtížnější terén a delší trasy, které jsou pro něj fyzicky velice náročné.“ Rodiče s ním proto doma denně cvičí Vojtovu metodu, jezdí na ambulantní terapie a intenzivní neurorehabilitace. Chůzi a orientaci v cizím prostředí mu navíc znesnadňuje oční vada. S pomocí oční terapeutky z Rané péče pro zrak v Olomouci však zrak trénuje.

Do mateřské školy Oliverek chodí již třetím rokem. „Dělá tam ohromné pokroky a moc mu tam pomáhají. Velké díky patří paní ředitelce, asistentkám, učitelkám, ale také dětem, jež ho vzaly mezi sebe a přistupují k němu jako k sobě rovnému. Oliverek získal kamarády a sociální vazby s vrstevníky, jež mu dlouho chyběly,“ pochvaluje si paní Aneta.

Jako většina kluků, i Oliver miluje auta a čtyřkolky, skákání na trampolíně a houpání na houpačce. Letos se dokonce naučil lyžovat a opravdu moc ho to baví. Také se rád koupe v bazénu a ve vířivce. Zaručenou radost mu udělá výlet vlakem. „Se svým bratrem Arturkem má skvělý vztah. Nejvíce se mu líbí, že může bráchu úkolovat a brácha ho poslouchá,“ usmívá se paní Aneta.

„Věřte, že vy všichni napomáháte tomu, že Oliverek bude jednou soběstačný, nebo bude potřebovat pouze minimální dopomoc. Díky vaší důvěře v nás máme nekonečnou sílu pracovat dál. Doufáme, že ze syna vyroste dobrý člověk a bude sám pomáhat dál - to je náš cíl,“ ukončují vyprávění rodiče.