Pod beskydskými vrcholy v Trojanovicích žije dvouletý Arturek, prvorozený synek manželů Vladěny a Lumíra. Spokojená mladá rodina si bezstarostné období s miminkem užívala pouhý rok a půl. Loni v prosinci totiž lékaři Arturkovi diagnostikovali leukémii. O tom, jak onemocnění společně čelí, vypráví paní Vladěna…

Arturova léčba začala hned po Vánocích, na konci prosince loňského roku. Celý leden jsme strávili v nemocnici, úlevu přinesl až únor, kdy jsme se mohli vrátit domů a do nemocnice dojíždět ambulantně. Pak ale Arturek dostal covid a potýkal se s vysokými teplotami, které si vyžádaly nitrožilní antibiotickou léčbu.

V březnu jsme měli dvoutýdenní volno - syn měl možnost nabrat síly a trochu se zregenerovat před zahájením dalšího cyklu léčby. Do nemocnice bylo třeba dojet pouze kvůli plánovaným krevním odběrům a odběrům kostní dřeně. Během dubna a května jsme absolvovali čtyři hospitalizace. Byli jsme vždy pět dní v nemocnici na chemoterapii a následně devět dní doma. Během tohoto osmitýdenního bloku Arturek oslavil druhé narozeniny a v pátek 13. května se mu narodil bráška Bertík. Nejprve jsem tedy s Arturkem byla v nemocnici já, ale pak už jsem přenášela a byla unavená, takže mě vystřídal manžel a jej následně moje maminka, Arturova babička, aby se mnou manžel mohl být u porodu. Porodnice se naštěstí nachází naproti dětské klinice. Další hospitalizace následně Arturek absolvoval s manželem.

Artur je moc šikovný, léčbu zvládá a snáší velmi dobře. Ze začátku plakal, kdykoliv někdo vešel do nemocničního pokoje. Dnes už všechny sestřičky i doktorky zná a sám si doma hraje na doktora. Většinou je v dobré náladě, chce si hrát a stále něco povídá, nebo si zpívá. Někdy bývá více unavený. To pak nechce celý den chodit, jenom posedává, nebo se nechá nosit a večer si pak řekne o masáž nohou. Většinou byste na něm ale nepoznali, že ho něco trápí.

Chtěli bychom moc poděkovat všem Dobrým andělům, ale i dalším, co pomáhají a nemyslí jen na sebe. Samozřejmě bychom chtěli poděkovat také všem sestřičkám a nemocničnímu personálu. Díky vám všem jsme ani na chvíli neměli pocit, že jsme na to sami!