Čtyřletý Štěpánek žije společně s maminkou Světlanou, tátou Michalem, sedmiletou sestrou Barborkou a mladším bráškou - půlročním Toníkem, v Brně. Akutní lymfoblastickou leukémii mu lékaři diagnostikovali v červnu loňského roku. Co tomu předcházelo a jak Štěpánek zvládal léčbu, nám popsal jeho tatínek Michal.

Štěpánka trápily začátkem minulého roku bolesti kloubů. Mysleli jsme si, že jsou to běžné růstové bolesti, jaké děti mívají. Pak si ale zlomil nártní kost a po týdnu dostal vysoké horečky. Bez dalších příznaků, ale s velmi vysokým CRP - tj. znakem probíhajícího zánětlivého procesu. Další týden strávil v nemocnici na běžném pediatrickém oddělení, ale příčina se nenašla. Až z kontrolních odběrů mu našli v laboratoři brněnské Dětské nemocnice v krvi blasty (nezralé krvinky). To už následoval telefonát přímo z dětské onkologie – akutní lymfoblastická leukémie. Pak už to jelo, týden před čtvrtými narozeninami okamžitý nástup do nemocnice, zavedení katetru (dlouhodobého vstupu do žíly), první odběr kostní dřeně, kortikoidy, začátek chemoterapie, první a druhá lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku), hlad po kortikoidech (pozn. DA - při léčbě kortikoidy mívají často pacienti až „vlčí“ hlad), únava, první chomáč vypadlých vlasů…

Dnes má Štěpánek měsíc a půl po skončení intenzivní části léčby. Trvala dlouhých osm měsíců, které ale při zpětném pohledu utekly strašně rychle. Pomalu se vzpamatovává z druhé várky kortikoidů, kterými intenzivní léčba v jeho případě začínala i končí. Už zase sám chodí, začíná běhat, ptát se na školku a taky zlobit. Udržovací část léčby by měla trvat ještě skoro rok a půl, chemoterapii už ale dostává ve formě tabletek doma od rodičů a do nemocnice chodí jen na kontrolní odběry krve. Takto by to mělo být do dvou let od diagnózy. Teprve pak začne období v kterém se uvidí, jestli se nemoc vrátí. Podle lékařů má 90% šanci, že ne.

Nutno dodat, že Štěpánkova diagnóza je z možností, se kterými se můžete na dětské onkologii setkat ještě jedna z těch lepších. Stejně tak dosavadní průběh léčby byl bez větších komplikací. V nemocnici byl, kromě plánovaných pobytů nutných pro podávání chemoterapie, za těch 8 měsíců hospitalizovaný vlastně jen dvakrát. Takže se dá vlastně říct, že od oznámení diagnózy šlo doteď všechno nejlépe, jak mohlo. I tak to bylo pro Štěpánka hodně nepříjemné období a jsme rádi, že to nejhorší je už snad za ním.

Velkou pomocí mu byla a je o dva roky starší sestra Barborka, i když tedy často jen tím, že se k němu chová normálně jako k mladšímu bratrovi, nehledě na nemoc. Nemůžeme zapomenout ani na mladšího bratra Antonína, který se narodil minulé září a od té doby často úspěšně odvádí pozornost od Štěpánkovy nemoci.

Chtěli bychom moc poděkovat veškerému personálu brněnské Kliniky dětské onkologie za profesionální péči a lidský přístup. A samozřejmě děkujeme za pomoc všem Dobrým andělům. Díky nim jsme mohli být klidnější při zvládání očekávaných i neočekávaných nákladů souvisejících s léčbou a vůbec během současné situace komplikované probíhající pandemií. Děkujeme za pomoc a podporu všem, kterým není lhostejný život druhých lidí.