Onkologické onemocnění neznamená jen obrovskou zátěž po fyzické stránce, ale také po té psychické. Ve svém příběhu to popisuje paní Lucie ze Zašové na Vsetínsku, maminka osmiletého Luďka, šestileté Libušky, pětileté Stellinky, čtyřleté Zlatky a dvouletého Jindříška. Paní Lucie má za sebou operaci, chemoterapie i ozařování, nyní podstupuje hormonální léčbu a pomalu se vrací do běžného života. Jaké ale byly první okamžiky po zjištění rakoviny prsu?

Jsem 35letá maminka pěti krásných dětí. V říjnu 2019, v den 1. narozenin mého syna, jsem si vyslechla v ordinaci výsledky biopsie bulky v prsu. Rakovina - to slovo mě začalo dusit, začala jsem mělce dýchat. Na mamograf mě musela vyprovodit sestra z ordinace. Všechno ten den bylo jako v mlze. Z mamografu jsem šla poprvé do ordinace onkologa. Paní naproti mně v čekárně brečela - asi zrovna měla taky zlé výsledky.

Onkoložka se mnou probrala výsledky mamografu. Bylo tam toho víc. Čekalo mne odebrání levého prsa a všech uzlin v podpaží. Ze dne na den jsem musela přestat kojit syna a jet na operaci.

Následovaly 4 dávky silné chemoterapie a po nich série ozařování. Následné genetické vyšetření u mě odhalilo mutaci, která zvyšuje riziko rakoviny prsu až o 50 %. Kvůli tomu chodím i nadále co půl roku na magnetickou rezonanci, mamograf a pravidelné onkologické kontroly.

Za celou dobu nemoci jsem se setkala s citlivým přístupem sestřiček i lékařů. Patří jim můj dík. O možné pomoci Dobrých andělů mi poprvé řekla moje onkoložka. Nechtěla jsem si žádat o příspěvek - styděla jsem se :-) Až po třetím naléhání paní doktorky jsem nadaci kontaktovala a bylo mi sděleno, že naše rodina podmínky pro přijetí splňuje.

Děkuji všem Dobrým andělům, kteří pomáhají nám nemocným. Díky pravidelnému příspěvku jsem mohla obohatit život svůj i svých dětí a lépe zvládnout toto životní období. Peníze jsem použila kromě léčby také na nákup vitamínů, hraček a vyžití pro děti.

A co mě má nemoc naučila?

Přečetla jsem mraky literatury, abych se dostala z deprese, znovu se sebrala, začala fungovat jako matka a pokusila se objasnit odpověď na mou palčivou otázku: „Proč zrovna já?“ Snad jsem na dobré cestě.

Rakovina pro mě byla jako facka. Postavila mě tváří v tvář mé vlastní smrtelnosti, která mi zatím úspěšně unikala. Donutila mě vymanit se ze špatných stereotypů, ve kterých jsem žila, uzdravit své vztahy v minulosti, zamyslet se nad svým životem a obrátit se zpátky k tomu nejdůležitějšímu, co mám - lásce.

A ještě něco na závěr - nepodceňujte prevenci! Rakovina se týká nás všech a věty typu: „Kojení chrání před rakovinou prsu,“ jsou hloupost.