Jak změní nemoc jednoho z rodičů život celé rodiny? Jsou tomu tři roky, co bylo panu Petrovi z malé středočeské obce Jarpice diagnostikováno onkologické onemocnění - mnohočetný myelom, tj. nádorové onemocnění vycházející z buněk kostní dřeně. Pětičlenné rodině se tak zcela změnil život.

 „Asi si nikdo nedokáže představit, jak se mu při tomto zjištění otočí život vzhůru nohama. Nelze se na to připravit. Prostě se ráno vzbudíte zdraví a odpoledne už může být všechno úplně jinak. I u mě to byl nejprve obrovský šok, ale všichni se musí nakonec naučit s nemocí žít. A tak se to stále učím, učíme i my,“ začíná své vyprávění pan Petr, který spolu s manželkou Jitkou vychovává tři děti – osmnáctiletého Jirku, čtrnáctiletou Leontýnku a šestiletou Sofinku.

Vše začalo roku 2018, kdy pan Petr ochrnul na dolní končetiny. Převezli ho do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde podstoupil operaci páteře. Museli mu nahradit postižený obratel za umělý a stabilizovat páteř kovovým materiálem. „A právě tam se po operaci zjistilo, že mám mnohočetný myelom,“ vysvětluje pan Petr, jak se na jeho onemocnění přišlo. Nejprve bylo potřeba jeho stav zklidnit léky, proto dojížděl dvakrát týdně na injekce do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Po ukončení čtyřměsíční léčby a následné chemoterapii Petr absolvoval během půl roku dvakrát autotransplantaci kmenových buněk.

„Pak jsem nějakou dobu chodil na pravidelné kontroly, které vypadaly dobře. V říjnu minulého roku se ale při jedné z nich v krevních odběrech objevily zvýšené hodnoty. Nemoc se bohužel vrátila. V té době mě už sužovaly bolesti bederní páteře. V prosinci při další kontrole jsem podstoupil CT vyšetření, které vysvětlilo stupňující se bolesti – nádor v obratli. Během Vánoc se problémy vystupňovaly - objevilo se částečné ochrnutí dolních končetin, bolesti v kříži, které mi vystřelovaly do hýždí a dolních končetin a velmi omezená pohyblivost. 1. ledna letošního roku mě nakonec manželka odvezla na pohotovost do Ústřední vojenské nemocnice, kde mi aplikovali injekce proti bolesti a předepsali opiáty. Po 14 dnech jsem se konečně vyspal a trochu se mi ulevilo,“ popisuje pan Petr.

„V současné době mám za sebou důkladné laboratorní vyšetření, další CT, odběr kostní dřeně a množství dalších vyšetření, která byla nutná pro schválení mé další léčby v rámci studie. 27. ledna jsem začal s léčbou, která je dost časově náročná – každou středu a čtvrtek jezdím na kapačky do hematologické ambulance Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Infuze jsou ještě doplněny léky. Léčba je nyní naplánována na 13 měsíců a dále se bude odvíjet podle stavu,“ doplňuje Petr, kterého sužují i další doprovodné komplikace onemocnění: „Aktuálně jsem rád, když zvládnu dojít k autu a vydržím cestu do Prahy. Nemohu dlouho sedět. Schody do ložnice vyjdu jen s pomocí, sám se nesvléknu a neobléknu, nezvládnu běžnou sebeobsluhu, na toaletu se posadím jen s kompenzační pomůckou.“

Ze zdravotních důvodů musel pan Petr úplně přerušit své podnikání ve stavebnictví a změna zaměstnání potkala i jeho manželku Jitku. „Osmnáct let jsem pracovala v dětském domově vzdáleném třicet kilometrů od našeho bydliště. Nebylo možné tam zůstat. Musela jsem se postarat o děti a manžela, když se vrátil z nemocnice. Jsem vděčná, že se mi naskytla pracovní příležitost v místě bydliště, a že mi zaměstnavatel vyšel vstříc. Abychom naši situaci zvládli finančně, musela jsem si najít i nějaké brigády. Ale rodina a kamarádi nás v nejtěžších chvílích podpořili. Věřím, že všechno zvládneme,“ popisuje paní Jitka, která se v tuto chvíli stala hlavní živitelkou rodiny.

Dobří andělé rodině pomáhají již dva roky, kdy jim o nich řekli přátelé, kteří jsou sami Dobrými anděly. „Pravidelné měsíční příspěvky od Dobrých andělů využíváme především pro léčbu a pak potřeby dětí. Vzhledem ke koronavirové situaci a domácí výuce jsme jim museli pořídit nový notebook a opravit stolní počítač, aby se Jirka i Leontýnka mohli věnovat výuce. Byly to velké výdaje, se kterými jsme nepočítali. Do toho se přidala dlouho odkládaná oprava a servis auta, bez kterého se neobejdeme. Jen díky rodině a Dobrým andělům, jejichž příspěvky můžeme svobodně použít na to, co uznáme v danou chvíli za nejdůležitější, jsme to zvládli. Mnohokrát děkujeme, že nám pomáháte v naší nelehké situaci. Věříme, že se jednou i my staneme Dobrými anděly,“ svorně dodávají manželé.