Pětiletý Eliášek žije společně se svými rodiči Jitkou a Filipem a pěti sourozenci v Karlových Varech. O tom, jaká cesta vedla k tomu, že mu byl diagnostikován dětský autismus, vypráví jeho maminka Jitka.

Eliášek se nám narodil v listopadu 2015. Od narození byl strašně hodný, díky mým předešlým zkušenostem s jeho staršími sourozenci měl téměř okamžitě režim a v noci spinkal krásných 6-7 hodin. Dobře prospíval, ale od jeho asi půl roku jsem začala registrovat, že se opožďuje. Dlouho mu trvalo, než se začal přetáčet, pást koníčky, do sedu nešel skoro vůbec a snažil se spíše plazit. Pak chvíli lezl po čtyřech a teprve kolem roku se začal stavět a ušel pár krůčků kolem nábytku. Chodit začal s pomocí až ve 14 měsících. Pak jsem si ale začala všímat, že Eliášek moc nejeví zájem o hračky, okolí, sourozence… Přišla návštěva a on dělal, že tam vůbec není. Občas mi přišlo, že neslyší. Zajímaly ho pouze zvláštní věci a situace.

Když jsme u praktického lékaře vyplňovali dotazník pro diagnostiku autismu, nedopadli jsme dobře. Bylo nám ale řečeno, že je to kluk a ti jsou pomalejší, že uvidíme za čas. Jenže se objevovaly další a další situace, které mne znejišťovaly. Do 4 let vůbec nemluvil, nerozuměl, stále nebyl bez plen, s jídlem to šlo z kopce… Nezajímalo ho vůbec nic a nikdo, sám se nenajedl, nenapil, neumyl, zajímala ho jen televize, lego, kulaté věci, podrážky bot a podobně. Stále se díval „skrz“, nebyl přítomen, prohlížel si své prstíky a mával ručičkama. Pořád jsme ale slyšeli, že je prostě asi svůj a je pomalejší, protože v některých věcech byl zase napřed.

Když měl ve svých čtyřech letech nastoupit do školky, protože se narodila jeho mladší sestra Eliška, mysleli jsme si, že by to mohlo trochu pomoci. Dopadlo to ale katastrofálně. Eliášek byl neskutečně frustrovaný, vyděšený, utíkal jim, nejedl, nepil… Nakonec se to díky skvělému přístupu jedné paní učitelky zlepšilo, ale pak mu začalo strašně vadit množství dětí okolo a ve školce jej od nich museli izolovat. Když jsem se to dozvěděla, řekla jsem dost a okamžitě začala žádat vyšetření.

Začal kolotoč po specialistech. Co vyšetření, to shodná diagnóza - dětský autismus. A další se jen přidávaly. Dnes má Eliášek kromě dětského autismu diagnostikované středně těžké mentální postižení, neofobii (chorobný strach z čehokoli nového), hypersenzitivitu a poruchu řeči. Kvůli atypickému jídelníčku bohužel řešíme i problémy s vyprazdňováním. Z důvodu špatného vývinu kotníků musí mít speciální obuv a stále je na plenách. Máme doma prostě další dvouleté dítě, na které se ale musí dávat opravdu veliký pozor.

Eliášek je jinak ale velice hodný a usměvavý a v některých věcech opravdu chytrý, takže dokáže velmi překvapit. Je na mě ale velmi fixovaný, rozumím mu jen já a nedá beze mne ani ránu. Ale mě to už ani nepřijde, je to můj pohon, můj svět a já mu tu jeho uzavřenou bublinu občas závidím.

Díky jeho 5 sourozencům nám jde vše společně lépe, jen jsem i dnes ještě trochu zklamaná, že jsem nejednala podle své intuice a dříve - mohlo se včas předejít nepříjemným situacím. Nyní ale, díky vám všem – Dobrým andělům, můžeme Eliáškovi zajistit potřebné pomůcky a potřeby. Je toho spousty - léky na zažívání, doplňky stravy, pleny, speciální obuv, přizpůsobení jídelníčku, ale například i doprava autem, protože Eliášek nesnese veřejnou dopravu. Chtěli bychom z hloubi srdce poděkovat jak nadaci, že nás vzala pod svá křídla, tak i vám všem, kterým není osud druhých lhostejný, a my díky tomu můžeme zajistit vše, co je třeba. Moc si toho vážíme a děkujeme všem, že vás my, ale i ostatní lidé a dětičky s hendikepem, máme.