Bohužel pan Jakub, který pracuje jako psychoterapeut, sám moc dobře ví, o čem mluví. V loňském listopadu mu totiž bylo diagnostikováno velmi závažné onkologické onemocnění. Ve vteřině se mu tak změnil život. Z rodinného života plného nápadů do budoucna, který žil se svou ženou Lucií, synem Kryštofem (10) a dcerami Rosou Marií (9) a Alžbětkou (5), na život s nemocí, se kterou ale chce ze všech sil bojovat.

„Moje onemocnění se zprvu projevovalo velmi nenápadně. Myslel jsem, že mám jen nějaké lehké potíže se žlučníkem a teprve až sonografické a následně CT vyšetření odhalilo celý rozsah nemoci. Nepředpokládal jsem to ani já a ani moje praktická lékařka, protože do té doby byla všechna ostatní běžná vyšetření v pořádku,“ začíná své vyprávění pan Jakub. „Samozřejmě to byla pro mě velká rána, ten den jsem byl jako omráčený. Stejně tak to zasáhlo moji ženu. Když jsem jí to sdělil, bylo to jako pád do propasti. Mluvili jsme o tom, co bude dál, a ona mi řekla: ‚Já s tím nedokážu být sama, budu o tom potřebovat s někým kolem sebe mluvit.‘ Spontánně mě napadlo, že ještě ten samý den zajdu za dvěma rodinami, kamarády v sousedství. A bylo to velmi dobré rozhodnutí. Znovu jsem si sám u sebe ověřil, že jednou z největších úlev je, když člověk nemusí to, co ho trápí, v sobě skrývat.“

Zjištění, že je člověk vážně nemocný, zasáhne silně každého. Každý se však s touto skutečností vypořádává po svém. Pan Jakub s letitými zkušenostmi své psychoterapeutické praxe dobře ví, že sdílení svého trápení, zjištění, že na něj nejste sami, a že v případě potřeby existují lidé, kteří vám pomohou, je v dané situaci jedna z nejsilnějších pomocí. „Ta setkání s našimi přáteli byla hodně silná. Slzy v očích, ale zároveň jejich jasný a pevný postoj, že ať už se bude dít cokoliv, můžeme se na ně obrátit. Na upřímné rozdělení se o bolest přišla upřímná podpora. Bylo to hodně úlevné a pomohlo nám to se v té velké nejistotě něčeho zachytit. A postupně se tahle podpora a solidarita nabalovala jako sněhová koule, když se o naší situaci dozvídali další a další přátelé. A je to něco, co nás stále nese.“

V současnosti je pan Jakub ve své léčbě na začátku. V polovině prosince absolvoval první chemoterapii, a ačkoliv se jeho stav stabilizoval, cítí se oslabený a unavený. „Nevím, jak se bude naše situace odvíjet dál, to uvidíme až v příštích měsících. Ale už teď oba se ženou cítíme, že právě pomoc a podpora od lidí, kteří jsou kolem nás, nám pomáhá, abychom z budoucnosti neměli takový strach,“ uvádí a dodává: „Strach je v téhle situaci úplně pochopitelný. Nevím, co bude se mnou, s rodinou, jak ji zabezpečím a tak dále. Zároveň je však strach jednou z největších překážek ve zvládnutí téhle situace, ve vyrovnání se s ní a nakonec i v léčbě samotné. Strach svazuje, bere hrozně moc sil, které potřebuje nemocný člověk i jeho rodina. Proto je důležité se ho co nejvíce zbavit.

Jednou z účinných metod je to prostě sdělit člověku, kterému věřím, který to dokáže přijmout, dokáže podpořit. Je ale dobré pečlivě zvážit, komu o své těžké situaci řeknu, ne každý to unese. Někdo začne hned dávat i dobře míněné rady, někdo to začne zlehčovat nebo poučovat a to pak člověku přinese pocit ještě většího osamění. Mluvit o nemoci není jednoduché, už i proto, že být nemocný je vlastně hodně intimní věc a s intimní věcí se také nesvěřujeme každému. Sám cítím, že o své nemoci nechci mluvit nějak detailně. A kromě toho neustálé vracení se k nemoci nemocného znovu traumatizuje, bere si jeho pozornost, energii a posiluje strach. Nemocný se naopak potřebuje co nejvíce orientovat na život. To ovšem neznamená tento fakt potlačit a vytěsnit, ale věnovat mu jen tolik pozornosti, kolik je nutné. A právě k tomu může hodně přispět i pomoc od okolí. Přijmout ji není vždycky jednoduché, protože nikdo z nás není rád slabý a potřebný, ale pokud pomoc přijmout dokážu, může to znamenat velkou úlevu od starostí, které situace nemoci přináší. O to více se pak nemocný člověk může opravdu soustředit na léčbu a na uzdravení,“ uzavírá pohledem své profese vyprávění pan Jakub.

Příspěvky od Dobrých andělů využívá pan Jakub zejména na léčbu. „Pomoc Dobrých andělů nám mimo jiné také umožnila ponechat naše dvě starší děti v komunitní škole, kterou hradíme. Za to opravdu mockrát děkujeme,“ dodává.